Článek
Usadil jste se v základní jedenáctce, spokojenost panuje veliká?
Super! V zimní přípravě jsem vypadl na pár dnů kvůli hamstringům, trochu jsem cítil zaďák a první zápas v lednu s Ferencvárosem nenaskočil od začátku. Ale postupně jsem se cítil čím dál líp a teď je to perfektní. Hrajeme systém neděle - středa - neděle, což mi vyhovuje. V Puskási jsem si zpočátku zvykal na jiný styl hry, rotoval v sestavě, chvíli hrál i defenzivního záložníka. Sestava se ale už ustálila a začalo mi to tam padat.
Berete si balon i při penaltách, jste na ně určený?
Kopal jsem je ze začátku sezony, kdy jsme měli několik hráčů v karanténě. Jinak je zahrával Chorvat Josip Kněževič, který je tu tři roky. Fakt velká kvalita na pozici deset. Rozehrává všechno, rohy, standardky, chodil i na penalty... Když chyběl, míč jsem si bral a když jsem je proměňoval, zůstal jsem u nich. Nedávno jsme se o tom s Josipem bavili a dohodli se, že se na ně budeme ob jednu střídat.
Jak jste si užil pikantní souboj proti Diósgÿoru, za který pálí David Vaněček, s nímž jste ještě na podzim válel v Puskási?
Bylo to zvláštní. David mi v Puskási zkraje hodně pomohl. S bydlením, zabudovat se v klubu, se vším mě seznamoval... Odešel pryč, ale to je prostě fotbal. Hned zkraje zápasu měl šanci, naštěstí nedal. Kdyby vstřelil gól, asi by mi hned druhý den zvonil telefon. (smích)
Hecovali jste se před utkáním?
Zavolali jsme si. Když byla při zápase rozehrávka, něco jsem na něj pokřikoval. Smál se, ale jinak na žádné další srandičky nebyl prostor. Bavili jsme se pak ještě po zápase. Říkal, že je tam spokojenej. Rozstřílel se, dává góly, což je pro něj důležitý. Přeju mu to.
Česko-slovenská kolonie v Puskási se tím trochu snížila. V týmu zůstal jenom Slovák Urblík, který hrával za Jihlavu...
Když jedeme na zápas, jsme spolu na pokoji. I mimo fotbal se navštěvujeme s manželkami. Hodně si rozumíme na hřišti i mimo něj. Ale kolonie je myslím pořád velká. Je tu ještě kondiční trenér Egon Kunzmann, v roli mentálního kouče pak působí Slovák Michal Kopčan.
Záložník Jakub Plšek v dresu maďarského klubu Puskás Akadémia.
V lize jste se vyšvihli na druhé místo. Na jaře vyhráli pět z šesti utkání, se suverénním Ferencvárosem jste doma remizovali 1:1, soupeř ale vyrovnával až v závěru.
Ferencváros si jede vlastní ligu podobně jako Slavia v Česku. Ale ověřili jsme si, že se s ním dá hrát a příští rok bychom ho chtěli potrápit ještě daleko víc. Nám se start do sezony nepovedl i kvůli covidu. Onemocnělo dost hráčů, přišly karantény. Během zimní pauzy se nám ale koronavirus vyhnul stejně jako zranění. Jsme v plné síle a teď sklízíme ovoce z toho, co jsme přes zimu natrénovali. Musím zaklepat, že fakt jedeme!
Což jistě těší vedení klubu, které netají vysoké ambice...
Na konci sezony neočekává nic jiného než příčky zaručující evropské poháry. Neustále se přivádějí noví, kvalitní hráči a furt to tady rotuje. V týmu je konkurence, každý musí ve všech zápasech a trénincích dokazovat, že sem patří. Pro ně není problém hráče po půl roce někam poslat nebo s ním rozvázat smlouvu. Na jeho post přivedou další dva hráče. Politika klubu je tady takhle nastavená.
Zvykl jste si už v lize na občas bláznivé zápasy hrané nahoru dolů?
Je pravda, že to je někdy divočina. Nedávný zápas s Paksi byl pro fanouška naprosto úžasný, ale náš kouč měl po něm málem infarkt. Nechtěl bych dělat trenéra v takovém utkání. O půli jsme vedli 2:0 a vše nám hrálo do karet. Jenže jsme si nechali dát gól, druhý... Vyhrát mohl fakt kdokoliv. Štěstí se v závěru přiklonilo k nám, dali jsme gól a brali jsme tři body.
Záložník Jakub Plšek.
Hodně s vámi komunikuje slovenský trenér Zsolt Hornyák, jenž vedl Liberec?
Ano. Jeho plus je, že ovládá několik jazyků. Maďarštinu, mluví také anglicky a umí i rusky. Pro mě je výhoda, že si s ním můžu pokecat v rodném jazyce a říct si toho tedy daleko víc než v angličtině. Když mu něco vadí, na rovinu to poví. Nemá problém vyndat hráče ze sestavy, ale řekne mu, kde byla chyba a člověk ví, na čem je. Nechodí kolem horké kaše. Když máme rozbor něčeho, taktiku mluví trenér většinou maďarsky a náš videoanalytik všechno překládá do angličtiny.
V maďarštině jste trochu pokročil?
Zpočátku jsem uměl jenom nadávky. Ale něco jsem se už přiučil. Když prodavačka v obchodě neumí anglicky, dovedu jí to říct maďarsky. Bydlím v Budapešti a devadesát procent lidí mluví i anglicky. Horší by to bylo někde na vesnici.
Když jste před rokem poprvé uviděl luxusní zázemí Puskáse, připadal jste si, jako když dítě přijede do Disneylandu. Kocháte se jím pořád?
Teď už jsem si zvykl. Kamkoliv jsme ale přijeli, měl klub čtyři tréninková hřiště, velkou posilovnu... Do zázemí se v zemi díky vládě dost investuje, cpe se do toho hodně peněz. Otázka času, kdy nějakej maďarskej tým udělá velký výsledek v Evropě. Doufám, že to budeme brzy my. (úsměv)
Také v Maďarsku se od listopadu už hraje bez přítomnosti diváků, jaká je koronavirová situace v zemi?
Musím zaklepat, situace je tady jedna z těch lepších. Od září máme zavřené hranice, možná i díky tomu čísla klesají. Obchody a služby jsou otevřené, zavřené jsou jenom restaurace a bary.
