Článek
Tomáš Pekhart se raduje v dresu Legie Varšava.
Tomáš Pekhart v dresu Legie Varšava.
Tomáš Pekhart hrdinou Legie Varšava.
Polsko se stalo pro jednatřicetiletého útočníka fotbalovou zemí zaslíbenou. Angažmá v Legii štací, jež mu vyloženě sedla. Devatenáct branek, které v letošní sezoně v davatenácti odehraných zápasech zatím nastřílel, to dokládá. Čtyři góly, jimiž se zaskvěl v nedělním duelu v Lubinu, podtrhuje.
„Co vím, posledním hráčem Legie, jemuž se něco podobného povedlo, byl Kazimierz Deyna," potěšilo Pekharta, že se teď může řadit po bok jedné z největších legend polského fotbalu, která dres Legie rovněž oblékala a s polskou reprezentací získala dokonce bronz na mistrovství světa v roce 1974.
Pro českého legionáře lichotivé srovnání. Ještě lichotivěji však vyznívá srovnání s nejvěhlasnějším polským fotbalistou současnosti Robertem Lewandowskim, které rovněž slýchává.
Tomáš Pekhart se raduje v dresu Legie Varšava.
„To je ovšem moc, on je úplně jinde," brání se Pekhart. „Zrovna den před utkáním v Lubinu jsme v hotelu koukali na zápas Bayernu se Stuttgartem, v němž dal za poločas tři góly. A to hráli v deseti. Říkal jsem, že by bylo hezké něco podobného také prožít. A druhý den se mi povedlo dát hned čtyři góly."
První z penalty, dva další jako dárky od soupeře pomalu jako přes kopírák, čtvrtý po změně stran.
„A to se ještě po faulu na mě měla kopat penalta. Žubrowski se k ní přiznal, ale podle asistenta u videa o pokutový kop nešlo. I tak jsem se stal třetím nebo čtvrtým hráčem v polské lize, kterému se povedlo dát v jednom zápase čtyři branky," pochlubil se český legionář a přidal, že po utkání splnil slib, který dal na začátku sezony manželce. Balon, kterým góly nastřílel, prostě sebral, aby ho donesl své dcerce.
„Už spala, takže jsem jí ho dal k postýlce. Ale jakmile se ráno vzbudila, hned přiběhla a chtěla si kopat," prozrazoval zážitek, který ho před cestou za českou reprezentací obrovsky potěšil.
Stejně tak ho potěšilo, že tentokrát prošel zdárně testovacím martyriem, takže sen o návratu do národního týmu se zhmotnil do reálné podoby. Na rozdíl od listopadového srazu, kdy si s testy na koronavirus užil své. Pozitivní výsledky se vzápětí měnily v negativní a zase naopak, takže se ze srazu reprezentace vracel předčasně do Varšavy, aniž by za reprezentaci odehrál jedinou minutu.
„Více než sedm let jsem tady nebyl," vzpomněl okamžitě, že naposledy nastoupil za národní tým v kvalifikaci na Maltě v říjnu roku 2013. I proto se s žádným z tehdejších spoluhráčů už v reprezentaci nepotkal.
„To by tady musel být alespoň Bořek Dočkal. Minule jsme se na srazu na jeden den viděli, teď se v nominaci neobjevil. Hodně mě to mrzí, protože jsme dlouhá léta čekali, až se zase potkáme v jednom mužstvu," litoval Pekhart, že se s exreprezentačním kapitánem minuli a spolu si nezahrají.
Snajprovi z varšavské Legie se však příležitost k návratu do národního týmu nabídne. A dost možná, že hned v prvním kvalifikačním zápase proti Estonsku, jehož dějištěm se vzhledem k hygienickým opatřením platným v pobaltské republice stane nakonec polský Lublin. Anebo potom v sobotu v Praze proti Belgii, či v třetím dějství kvalifikačního trojboje příští středu ve Walesu. Nebude to ovšem jen příležitost k návratu, ale i možnost říct si v konkurenci Schicka, Vydry, Krmenčíka, Vydry, Ondráška a dalších útočníků výkony a samozřejmě i góly o nominaci na EURO.
Tomáš Pekhart hrdinou Legie Varšava.
„Nejsem už nejmladší, nemám toho v top fotbale tolik před sebou, takže je to nejspíš má poslední šance zahrát si na velkém turnaji. Kdybych nebyl na tomto srazu, bylo by nemožné se na EURO dostat, když jsem za reprezentaci neodehrál za sedm let jediný zápas. Zažil jsem EURO 2012, které se konalo shodou okolností v Polsku, a bylo to natolik úžasné, že bych si chtěl šampionát zopakovat. Ale jsem realistou... Vím, že se musím koncentrovat na Legii a každodenní práci. Když budu hrát dobře a dávat góly, bude pro trenéra těžké nedat mi šanci," moc dobře si Pekhart uvědomuje, že takové zápasy, jako v neděli proti Lubinu mu dopomohou k nominaci na EURO a letence na Ostrovy.
„Bylo to nejpovedenější utkání v mé kariéře. Tedy co se produktivity týče. Čtyři góly v jednom utkání jsem sice už několikrát dal, naposledy třeba na soustředění v Dubaji, ale o oficiální zápas nikdy nešlo. Teď mám v Polsku namířeno k titulu krále střelců. Devatenáct branek už jsem dal, jistý polštář před desetigólovým Španělem Imazem, který je ve střelecké tabulce druhý, tedy mám a ve zbývajících osmi kolech snad nějakou branku ještě přidám," věří Pekhart, že svými trefami pomůže Legii obhájit mistrovský titul a řekne si jimi i o místo v Šilhavého výběru pro evropský šampionát.
