Vaclík exkluzivně o budoucnosti: Nejisté léto, návrat do Česka je blíž. Nevím ale nic

Porto (od našeho zpravodaje) - Osmibodová ztráta na barážové místo je téměř pryč, Boavista stále může pomýšlet na udržení mezi elitou. V klubu z Porta lucemburského podnikatele Gérarda Lópeze je poslední měsíce ale rušno snad po všech stránkách. V zimě po odblokování přestupů dorazilo hned deset hráčů včetně Vaclíka právě s cílem se zachránit. V týdnu portugalská média informovala, že v areálu stadionu nešla kvůli dluhům elektřina. Zároveň od startu jarní části došlo k mnoha dalším personálním rošádám.

Asi dva dny po mém příchodu skončil sportovní ředitel. Několikrát se změnil trenér gólmanů, na jedno utkání jsme dokonce žádného neměli. Co se týče hlavních koučů, skončil Lito Vidigal, který vedl tým jen šest utkání. Na dva zápasy to vzal Jorge Couto, tedy muž, který v Boavistě historicky pracoval. Následně byl angažován současný kouč Stuart Baxter. Takže tři hlavní a tři trenéři gólmanů za osm zápasů.

Ne. A myslím, že už nikdy nezažiju. Je to extrém, co se tady celkově událo, co mi popisoval například slovenský útočník Róbert Boženík. Ten mi mimo jiné na začátku hodně pomohl s aklimatizací v kabině i ve městě. Každopádně až kluci, co jsou v klubu déle, budou všechno někde později vyprávět, tak se můžeme těšit na zajímavé příběhy.

Říkali jsme si, že chceme mít možnost o co hrát až do úplného konce, abychom poslední týdny jen netrénovali bez vidiny udržení. Když si promítnu zápasy, které jsme hlavně doma prohráli, tak s kádrem, který máme, jsme je měli jednoznačně zvládnout. Obrovská škoda, na druhou stranu v únoru byla ztráta na baráž osm bodů. Bude to ještě dřina. Navíc s losem, jaký nás čeká.

Kluci v minulé sezoně porazili doma Benfiku a s Portem uhráli remízu. Jasně, Sporting teď bude favorit. Hraje o titul, má útočníka Viktora Gyökerese, který zase řádí a už dal v lize 34 gólů. Zbraně ale rozhodně neskládáme. Sice jsme doma v sezoně vyhráli jen jednou a padli s týmy, se kterými bychom neměli, ale prostě teď zkusíme zaskočit někoho silného.

Zájem samozřejmě bude a sám jsem zvědavý, kolik přijde lidí. Máme stadion pro 29 tisíc lidí, a kdyby chodila pravidelně alespoň polovina, myslím, že bychom domácích zápasů zvládli více. Obrovská škoda, ale fanoušky chápu. Je to odraz toho, co se kolem klubu poslední dobou dělo.

Zažil jsem ho, když byl v Coventry a já v Huddersfieldu. Tehdy jsem proti němu sice nechytal, ale je vidět, jak je strašně silný. Má obrovskou formu, stoprocentně jedna z nejlepších klasických devítek na planetě. Dává góly z přímáků, ze hry, v repertoáru má úplně všechno.

Těším se! Nastoupili jsme proti sobě už dvakrát, když jsem byl v Seville a on ve Standardu Lutych. Mně je 36 a jemu 39, bude to zajímavé (úsměv). Pět let zpět bychom asi neřekli, že se potkáme v Portugalsku možná v přímém boji o záchranu.

Naštěstí mě to nepotkalo. Teď máme Sporting, tak uvidíme, byť hrajeme doma. Je to už tři roky, tudíž docela dlouhá doba, ale je pravda, že fanoušci nezapomínají. Nikdo však zmíněný duel zatím nevytáhl, neviděl jsem to v žádných médiích. Snad je všechno už dobré (úsměv).

Nevím vůbec nic (smích). Jen to, že základní část sezony končí 17. května, a doufám, že se vyškrábeme na barážové místo. Pak uvidíme, jak všechno dopadne. Už jsem dva a půl roku nezažil klasickou přípravu s klubem, naposledy v Olympiakosu. Bylo zranění, individuální tréninky nebo příprava s jiným týmem jako teď v zimě v rezervou Sparty v Marbelle.

Aktuálně se to vůbec neřeší. Nikdo neví, jak sezona dopadne. Velká část kádru má kontrakty do léta. Také pro klub musí být situace velmi složitá, protože netuší, s čím mohou počítat. Léto pro ně bude hektické. A klauzuli o prodloužení v případě záchrany jsme ani neřešili, jelikož se přesun upekl strašně rychle během několika hodin.

Nemáte s rodinou problém zůstat venku, ale osm měsíců, co jsme v Česku loni strávili, když jsem neměl angažmá, mi dalo novou perspektivu, že jsem mohl dělat zase jiné věci a nestartovat v zahraničí od nuly. Chození do televizních studií, trénování, věnoval jsem se podnikání, děti mohly vidět prarodiče více než jednou za půl roku. I teď je nám fajn, ale návrat si dokážu představit víc než třeba před rokem v létě.

Myslím, že jo, stoprocentně (úsměv). Vždy jsem říkal, že pokud bych se měl vracet do Česka, tak bych chtěl do Sparty.

Pořád. Koukám na sestřihy, a když to jde, tak i živě. Byl jsem třeba s Nova Sport jako expert na Lize mistrů na Manchesteru City. A samozřejmě Sparty je všude v médiích a na sociálních sítích plno. Mají hodně obtížnou sezonu, po super začátku přišel útlum. Dokážu si představit, co se v kabině i klubu dělo. Když se nedaří, těžko se do kolotoče naskakuje zpět. Uvidíme, jak zvládnou nadstavbu a pohárové finále.

V pátek jsme letěli s rodinou z Marbelly do Česka, protože jsem byl pozvaný na Super Bowl Watch Party, což se hrálo v neděli v noci. Chvíli před ní jsem měl telefonát ohledně Boavisty. V pondělí jsme se měli vracet zpět do Španělska, ale já cestoval rovnou do Porta a manželka s dcerami do Marbelly. Sbalily věci a dorazily za mnou ve středu.

Jsme už docela zvyklí. Poslední dva a půl roku jsme hodně rozlítaní. Tři měsíce Amerika, pak Anglie, kde jsem byl sám, a Španělsko. Následně Praha, kdy jsme si po dlouhé době „dělali, co chtěli a mohli“. Najednou se ozvala Boavista a Porto nám všichni doporučovali. Manželka bere všechno bezvadně. Věděla, že zas budu moct hrát v dobré lize, v super městě a klubu s historií. Rozhodování bylo rychlé.

Záleží na mnoha faktorech, jak to v dané lokalitě funguje. Zda je zrovna volno, zda vám vyjdou vstříc. Bojujeme, ale dá se to. Věřím, že od léta budeme více v klidu, že se usadíme na delší dobu.

Ano. Cítím na sobě, že pořád stíhám. Výkonnostně jsem v pohodě, držím zdravotně, takže mám chuť pokračovat. Můžeme se bavit, co by bylo, pokud bych si v únoru nic nenašel a musel trénovat další čtyři měsíce sám. Nevím, jestli bych to skousl.

Tím, že jsem se připravoval poctivě, nebyl problém hned naskočit. Trenér gólmanů mi říkal, že nečekal, že budu kondičně tak dobře připravený, že mě zápasový rytmus nesemele. Při debutu na Benfice jsem měl práce fakt dost, ale pak mě nic nebolelo, normálně jsem naplno trénoval. Myšlenky, že si to v Boavistě čtyři měsíce doklepu, nepřišly. Cítím se dobře, mám chuť pokračovat a věřím, že všechno, čím i s rodinou procházíme, k něčemu v létě povede.