Článek
Jaké bylo po tak dlouhé době vejít do kabiny mezi spoluhráče?
Fantastický, kluci mě přivítali skvěle. Většinu z nich znám. Až na těch pár nových, s těmi se teprve seznamuji. Ale bude to bez problému. Konečně jsem se vrátil, takže euforie byla. Teď je potřeba pomoct klubu.
První tréninky jste si užíval?
Jasně, když jsem patnáct měsíců trénoval jen sám. Měl jsem individuální program, který jsem musel plnit.
Nesměl jste využívat zázemí klubu, stadionu, vůbec nic.
Přesně tak. Do klubu jsem vůbec neměl přístup. To bylo trestem dané. Běhal jsem sám v parku, na jiných hřištích. Prostě kde se dalo.
Přesto jste zůstal bydlet v Krakově?
Ano, ale byl jsem střídavě i v Čechách, kde jsem také trénoval. Ale většinu času jsem byl s rodinou v Krakově.
Jaký tedy poslední rok a půl byl?
Musím říct, že to bylo na hlavu. Začátek byl velmi, velmi těžký. Na konci jsem už počítal každý den, kdy se konečně budu moct vrátit. Musel jsem to vydržet, abych po uplynutí trestu mohl skočit do přípravy rovnou s týmem.
Co vám přišlo nejtěžší?
Asi to, že člověk má v hlavě, že musí trénovat sám. Fotbal jsem nemohl hrát, a to se pak i jinak trénuje. Překonat se, jít z domu na trénink a ten sám na sto procent absolvovat. To nebylo jednoduché.
Jak vypadal váš denní režim?
Vstal jsem a odvezl děti do školy. Neměl jsem vymezený čas, kdy a v kolik mám jít na trénink. Do parku jsem mohl jít běhat ráno i odpoledne. Vždycky jsem se rozhodl podle sebe, jak jsem se cítil. Cvičil jsem. A zbytek času jsem byl s rodinou.
Mohl jste na stadion na zápasy jako fanoušek?
To ano. Člověk není v klubu, mohl jsem se jít podívat jako fanoušek. Ale upřímně se mi ani moc nechtělo. Člověk může slyšet z obou stran nějaké pokřiky. S rodinou jsme se rozhodli, že chodit nebudeme, a fotbal sledovali jen v televizi. Ani na české lize jsem se nebyl podívat, když jsem byl v Česku.
Bál jste se, že na vás budou lidi koukat mezi prsty?
To ani ne. Nikdo ani nic neříkal, to říkám upřímně. Věřím, že by na mě nikdo nic ani nepokřikoval, v Krakově jsou fanoušci fantastičtí, ale občas se najde jedinec, který to připomene, což není příjemný.
Jak jste vůbec s klubem svou situaci vyřešil?
Když jsem byl potrestaný rok a půl dlouhým zákazem, šli jsme si společně sednout a řešili jsme, co dál. Ptali se mě, jestli chci zůstat. Domluvil jsem se s trenérem, že když budu trénovat sám, vrátím se. Tehdy tady byl jiný trenér, dnes už je zase jiný. Byl jsem pod smlouvou, která tím pádem skončila, ale dohodli jsme se, že od ledna 2022 podepíšu smlouvu na další dva roky.
Nebál jste se i konce kariéry?
Rozhodně jsem se bál. Hlavně jsem se bál výše trestu. Kdyby to bylo i víc než rok a půl, tak bych to zvažoval. Jen tak zpátky do fotbalu bych se asi nedostal. Čím delší by zákaz byl, tím hůř by se vracelo. Takhle to vyšlo a jsem moc rád, že se můžu vrátit. Ale těch patnáct měsíců mě stálo hodně sil. Fakt to bylo těžký, připravovat se sám.
Myslím, že o trestu jste ještě veřejně nemluvil. Jak jste ho na podzim 2020 vůbec přijal?
Když jsem na trest čekal, nebylo to nic příjemného. Byl jsem pod tlakem. Nikdy jsem nevěděl, kdy bude můj poslední zápas. Když člověk hraje celou dobu fotbal a potom se to přeruší, tak nejde o nic jednoduchého. Byl jsem potrestaný a musel jsem to přijmout. Nic jiného mi ani nezbývalo. Ovšem věřil jsem, že se vrátím.
Přemýšlel jste o tom, co všechno vám to vzalo? Možná jste přišel i o angažmá ve Spartě.
Možná bych teď byl někde jinde, čímž nechci říct, že v Krakově nejsem spokojený. Ale co vím, když byl ve Spartě trenér Ščasný a já v Teplicích, nějaký zájem Sparta měla. Myslím, že mě chtěl. Bohužel to nevyšlo a vyvíjelo se vše jiným směrem. Neumím říct, kde bych byl, nebýt toho, ale nevadí, tady jsem fakt šťastný. Budu dělat maximum, abych hrál a nebyl zraněný.
Zápasovou praxi a tréninky s míčem nenahradíte, jak těžké podle vás bude vrátit se na předchozí úroveň?
Těžké to bude. Budu rád za přátelské zápasy, které pro mě budou důležité, abych se dostal zpátky do herní pohody. Chvíli to potrvá. Teď mám před sebou ještě měsíc, na soustředění máme několik přáteláků a doufám, že odehraji co nejvíc minut. Pochopitelně mi chybí zahrát si, trénovat s balonem. Sám se člověk s balonem snažil dělat nějaký slalomy nebo si nahrávat o zeď, nebyla to sranda. Každopádně vítám, že se vracím, ale nedokážu říct, jak dlouho to potrvá. Mám měsíc, začíná se 4. února. Uvidím, zda to do té doby zvládnu. Budu makat co nejvíc a záležet bude na trenérovi.
O čem teď fotbalově sníte?
Chtěl bych se s klubem dostat co nejvýše, abychom hráli o přední příčky, to je můj cíl. Předtím jsme vyhráli Polský pohár a chtěl bych se dostat znovu do pohárové Evropy.
