Novák pečetil postup Trabzonsporu do finále poháru: Double? To by byla bomba!

Věřili. Máme dobrou formu. Teď bychom si samozřejmě přáli trofej získat.

Už bylo rozhodnuto, vedli jsme rychle 1:0 trefou norského útočníka Sorlotha, domácí sice vyrovnali, ale Sorloth v závěru základní hrací doby znovu otočil skóre. Bylo hotovo. Já jsem svým gólem už jen pečetil pro nás krásný výsledek. Jsem za gól rád, potvrdil, že mám na začátku restartu slušnou formu a gól vždycky zvedne psychiku. Jako obránce jich moc nedávám.

Oddechl, pochopitelně, ta pauza od půlky března byla strašně dlouhá. Měsíc a týden jsme pak měli na přípravu. Start jsme odpočítávali po dnech. Restart se nám povedl. Víc, než padesát minut jsme na hřišti Göztepe hráli o deseti, bez vyloučeného Marquese, ale nakonec jsme vyhráli 3:1 a udrželi si první místo v tabulce. Ještě nás ale čeká sedm utkání v lize a finále poháru. Sezona je nahuštěná, o to bude náročnější.

A proč ne? Máme dobré mužstvo, tak si klademe ty nejvyšší cíle. V klubu se mluví hlavně o titulu, který Trabzonspor získal naposledy v roce 1984. Já tyhle řeči nemám moc rád. Cesta je pořád dlouhá a těžká. Cítíme ale od vedení klubu a fanoušků, jak moc po titulu touží. Netlačí na nás, ale přejí si ho. Budeme se snažit jim přání splnit. Pochopitelně i sobě.

Basaksehir, který má stejně bodů jako my, ale v lize už se nepotkáme. Hodně nám v neděli pomohl Rizespor s Milanem Škodou, který dal gól. Porazili Galatasary 2:0, tím obhájce titulu přibrzdili. O čtyři body méně než my má Sivaspor a o šest právě Galatasaray. Rozhodne se mezi těmito čtyřmi týmy.

To tedy určitě! Neumím si představit, jak by se slavilo u nás a smutnilo v Istanbulu. Zatím o tom můžeme jenom snít, je třeba stát oběma nohama na zemi, nestavět si vzdušné zámky. Musíme jít, jak se říká, zápas od zápasu, sbírat body a věřit, že na konci jich budeme mít nejvíc.

Je to zvláštní... Přirovnal bych to k přátelákům někde na soustředění v zahraničí, na které fanoušci spíš zabloudí, než cíleně přijdou. Doba je ale taková, musíme si zvyknout. Samozřejmě doma prázdné ochozy vadí víc než venku. Pro všechny je to stejné. Jen doufáme, že se situace časem změní a zase budeme hrát před bouřícími ochozy vyprodaných stadionů.

Vůbec ne, ale třeba před odletem do Istanbulu na pohár nás vyprovodili až na letiště. Skoro zastavili dopravu, nechyběly světlice. Přáli nám štěstí. Pár jich čekalo i v Istanbulu. Trabzonspor patří ke klubům, které mají fanoušky po celém Turecku. Můžeme jim zamávat z autobusu, nebo když procházíme do letištní haly, ale setkat se s nimi přímo je přísně zakázané. Všichni kromě samotného zápasu máme roušky. Musíme dodržovat přísná opatření. Fanoušci o to víc sledují zápasy v televizi.

Je to podobné jako v Česku nebo Německu, odlišností je minimum. Dva dny před každým zápasem se podrobíme testům na koronavirus, aby se vyloučilo, že někdo půjde hrát nakažený. Na stadion přijedeme v rouškách, hned u vstupu nám měří teplotu. V šatně si můžeme roušku sundat, ale na trávník jdeme zase se zakrytými ústy a nosem. Ti, co nehrají, s výjimkou trenéra, musí mít roušku nasazenou. Oproti mužstvům v jiných zemích máme výhodu, že klub má svoje uzavřené tréninkové centrum s ubytováním, říká se mu báza. Tam máme každý svůj pokoj. Jeho součástí je sprcha a sociální zařízení. Ve sprše se nestřídáme.

Dva měsíce jsem tady měl přítelkyni. Byli jsme v podstatě zavření doma. Bydlíme ale ve zvláštním resortu, jehož součástí je i posilovna, kterou jsme mohli využívat, a bazén. Takže tak strašné to pro nás nebylo.

(směje se) Na moře koukám přímo z oken bytu. Na jaře bylo moře studené, ale teď už je to jiné. Počasí je nádherné a voda už láká ke koupání, je příjemně prohřátá. Zahraniční turisté do Turecka zatím nesmějí.

Vůbec ne. Soustředím se na tureckou ligu a cíle, které máme před sebou. Jakmile UEFA oznámila, že šampionát o rok přesouvá, pustil jsem ho z hlavy. Ani v tuhle chvíli nevím, s kým bychom měli hrát... Na první utkání jsme měli dostat soupeře z baráže Ligy národů a druzí měli být snad Chorvati, nakonec skupiny Anglie ve Wembley. Snad to sedí... Doufám, že budeme všichni zdraví a na mistrovství si zahrajeme za rok.