Článek
V Rakousku jste deset měsíců. Co pro vás znamená život v Innsbrucku?
Člověku se vybaví hlavně zimní olympiáda a lyžování, které je tu středem zájmu. Ale i fotbal tu má velkou tradici. Jenže dřívějším majitelům uteklo šedesát miliónů korun. Wacker Innsbruck šel do konkurzu a přestal být funkční. Založil se Wacker Tirol, který se z třetí ligy dostal do první. I proto tak trošku dřímá a potřeboval by vzbudit.
Jste v situaci jako ve Spartě, že? I tam jste hovořil o probouzení spící Růženky...
Je tu cítit nedůvěra po krachu, který klub postihl před třemi lety. Innsbruck je však pro Tyrolsko významný nejen kulturně, ale i sportovně. Měli tady několik titulů. Teď se pomalu rozsvěcují světla, která pohasla. Náš současný Wacker Tirol se spojil s Wackerem Innsbruck. Ten klub sice aktivně nefungoval, ale držel si ortodoxní fanoušky. Od příští sezóny se znovu budeme jmenovat Wacker Innsbruck, tak jak tomu bylo v dobách největší slávy. Projekt se jmenuje Legenda žije. Uvědomují si, čeho by se dalo dosáhnout. Chtějí navázat na tradici.
Takže chcete vrátit klub na výsluní alpských velikánů?
Než se tam dostaneme, ještě nějaký rok uteče. Společnými silami se ale dá zdolat i ta největší hora. A v Innsbrucku to možné je.
Minulou sezónu klub bojoval o záchranu. V létě jste se ujal trenérského žezla a po podzimu byl Wacker čtvrtý. Cítíte, že vaše hvězda znovu stoupá?
S nadšením jsem dělal svoji práci v Teplicích, ve Spartě i v Plzni. Nikdy jsem nekoukal, jestli září moje hvězda. Mám super pocit, když lidem něco nabídnete. Vyhráli jsme v Teplicích domácí pohár, hráli jsme skvělé zápasy v Poháru UEFA. Ve Spartě jsem dal týmu sám sebe. Byli jsme jeden tým. Nevím, proč to rozbili. Ale je to pryč. Nekoukám na to, jestli mi září hvězda. Musím mít cíl! Musím mít pocit, že dělám dobře svoji práci. Když jdou kluci za mnou, věří mi a těší se na trénink, to je největší vyznamenání.
Ale po tom, čím jste si prošel při vyhazovu ze Sparty, by se každý asi nedokázal oklepat. Vy jste však zachránil Plzeň v první lize a teď sklízíte úspěch v Rakousku...
Byl jsem na pokraji zhroucení, na pokraji konce kariéry, ale nejsem typ člověka, který by něco vzdal. A dostal jsem tolikrát přes hubu. Mrzí mě, že moje práce v Česku nebyla doceněna. Dvakrát jsem vyhrál domácí pohár. Jako jediný jsem dostal Spartu z druhého předkola do Ligy mistrů. Vyhráli jsme s Plzní na Spartě a všichni v tom něco hledali. Myslím, že mě v Česku nemají moc rádi. Nevím proč, nikomu jsem nic neudělal. To, co se mi stalo, byla podle mého soudu určitá msta. Asi jsem někomu vadil.
Takže myšlenky na působení v české lize asi neoživujete příliš rád?
Pozor, já vzpomínám na působení doma moc rád. I když jizvy, které mi zůstaly, jsou hodně hluboké a rány pořád zůstaly. Jsem přesvědčený, že moje cesta je správná. I když je kvůli pravdě a upřímnosti tvrdá. Chtěl bych, aby za mojí prací bylo srdce. Aby nešlo jen o komerci.
Je pro vás balzámem, když rakouský tisk pochvalně píše o vámi ordinovaném stylu?
Mám tady kluky, kteří hráli třetí ligu. Lidé ocení, jaký pokrok udělali po taktické stránce. Mužstvo má silný charakter. Tvrdím, že fotbal by měl lidi bavit. Je důležité plnit taktické úkoly, ale každý je zodpovědný za kreativitu a ofenzivní snažení. Ti kluci musí mít útočné myšlení. Strach není na místě! Když uhrajete bod po výkonu, který nikomu nic neřekne, nemůžete být spokojený. Se Spartou jsme na Manchesteru prohráli, ale celý stadión tleskal za naše ofenzivní pojetí. Přesto pak všichni napsali, že Straka vydělal Spartě nejméně peněz...
Je Innsbruck připravený vkročit znovu na evropskou scénu?
Ještě není zralý. Finančně, zkušenostmi všech lidí ve vedení v klubu i hráčů. Před dvěma lety neměli nic společného s první ligou. Byli ve třetí.
V létě vám končí smlouva. Budete u oživování tyrolské legendy?
Na přelomu března a dubna si sedneme a zhodnotíme, jakým směrem oddíl půjde. Pro mě je důležité, abychom hráče jako Koloušek, Pavlovič, Hölzl či Hattenberger udrželi. Jestliže začneme ztrácet vlastní hvězdy, budeme se oslabovat.
Řekněte upřímně, je působení v Innsbrucku splněním snu nebo chcete ještě dál?
Nebudu tajit, že mým snem je bundesliga. Ale jsem realista. Vím, jak je těžké se tam dostat. Adeptů je mnoho. Jen pozvolna se člověk dostává do povědomí. Nestavím si vzdušné zámky. Ale mám vizi a tu mi nikdo nevezme. Doufám, že se jednou splní.
Přichází v úvahu návrat do Česka?
Mám rád náš fotbal. Není tak špatný. Máme spoustu fotbalistů ve velkých klubech. Momentálně však chci svoji kariéru vést jinou cestou.
Innsbruck leží v krásném prostředí. Zapomíná se zde na prohry snadněji?
Je nádherný pocit, když máte skokanské můstky za sebou a z druhé strany severní řetězec Alp. Největším balzámem je však chvíle, kdy mám celou rodinu pohromadě. Ale dcera zůstala v Praze studovat a věnuje se atletice na Olympu. Je jí osmnáct, začíná mít svůj život.
Našel jste si v Rakousku místo, kam chodíte relaxovat? Kde můžete být zcela sám?
Rakušáci jsou křesťané. Víra je zde silná. Jsem tomu rád. Moc rád jezdím na Maria Valdraz. To je pětadvacet kilometrů na Brenner. Je tam klášter, který má pro Tyrolsko velký význam. Lidé tam jezdí pro vodu, o níž se říká, že je zázračná a léčí. Podle pověsti tudy šli dva poutníci, jeden byl slepý a druhý měl problémy s pohybovým aparátem. Pramen je vyléčil. Je to nádherné místo, které dává člověku sílu.
V příštím roce Rakousko pořádá se Švýcarskem mistrovství Evropy ve fotbale. Jedním z hostitelských měst je i Innsbruck. Už lze ve městě pozorovat nadšení pro kontinentální šampionát?
Kdyby se tady nepřestavoval stadión, nikdo by si neuvědomoval, že se tu bude hrát. Mluví se zde jen o medailích z lyžařského šampionátu. Jsem zvědavý, kdy se nějaká kampaň rozjede. Ten přístup je zatím chladný.
