Článek
Jak si comeback na hřiště po dlouhé pauze užíváte?
Opravdu hodně. I když bych si ho představoval spíš v prvním týmu. Ale mluvil jsem teď s trenérem, vím, co ode mě chce. Musím jen makat, dřít a čekat na šanci, která doufám, brzy přijde.
Co vám trenér van den Brom říkal?
Osm měsíců jsem byl mimo, takže chce, abych se dostal do zápasové pohody a měl klid při střílení gólů a celkově při útočných akcích. I když působit v béčku (Jong AZ) je těžší, protože hrajeme na spodku druhé ligy, takže na hřišti nevládneme, nedržíme balon. Jde o to, abych nahrál minuty a pořádně si zaběhal. Kouč říkal, že jsem na dobré cestě, takže věřím, že v nejbližší době dostanu šanci. Musím dokazovat na tréninku, že na to mám.
Naznačil vám trenér, kdy by šance mohla přijít?
Vůbec. Žádný konkrétní termín nebo počet zápasů, které bych měl odehrát za Jong, nemám.
Berete pozitivně, že s vámi trenér situaci rozebírá?
Když se kouč s hráčem nebaví, tak s ním většinou nepočítá... A pokud ano, tak mám naději, že mi věnuje nějakou pozornost. V tomhle je to určitě pozitivní.
Už se s ním domluvíte holandsky?
To ne, do toho bych se nepustil, v mluvení si zatím tolik nevěřím. Když ale trenér něco říká, ať už je to taktická příprava, nebo na tréninku, tak rozumím komplet všemu. I tomu, o čem se baví kluci, i když to ještě není stoprocentní. My cizinci ještě nepochytíme úplně všechno, takže se v kabině bavíme spíš anglicky.
V polovině ledna jste se za Jong AZ trefil poprvé po zranění, předtím jste naposledy skóroval ještě za Jablonec. Zažil jste někdy tak dlouhé období bez gólu?
Asi ne. A musím říct, že to byla strašná úleva. Už jsem dal gól před Vánoci v přátelském utkání, ale to není ono, když nejde o oficiální zápas. Kromě branky jsem měl i nahrávku a byla to fakt úleva. Po tak dlouhé době mi hlavou občas proběhly myšlenky, jestli jsem nezapomněl góly dávat... Doufám, že to bude pokračovat a zase najdu nějakou střeleckou formu.
Skoro na den přesně to byl rok, kdy jste přestoupil z Jablonce. Jak na uplynulých dvanáct měsíců budete vzpomínat?
Uteklo to strašně rychle... A vzpomínat na ně budu asi pozitivně. Stala se sice velice negativní věc, která mi na osm měsíců zastavila kariéru a musel jsem na operaci. Ale pozitivní je, že jsem přestoupil do zahraničí, můžu bojovat o místo v evropském fotbale, vidím, jak to chodí, a dál sbírám zkušenosti.
Čeho si za poslední rok nejvíc vážíte?
Trpělivosti, kterou jsem prostě musel mít. Hned jak jsem se po dlouhé pauze vrátil na hřiště, chtěl jsem okamžitě sprintovat a dělat všechno bez omezení, což pochopitelně nešlo. Cítil jsem, že koleno není ještě připravené.
Nemáte teď o koleno podvědomě strach? I vzhledem ke svému otci, kterému předčasně trable s koleny ukončily kariéru.
Taťka a jeho operace jsou pro mě extrémní kapitola, na to bych určitě nechtěl navázat. V tuto chvíli však nad kolenem vůbec nepřemýšlím. Naopak cítím, že je mnohem silnější než před operací. Nemám vůbec žádné zábrany v hlavě, do všeho už jdu zase naplno. Cítím se v pohodě.
Po zranění jste si dal za motto „přes překážky ke hvězdám", co by to bylo teď?
Furt to tak nějak platí. Tohle pro mě byla překážka a věřím, že to půjde jen nahoru a budu tady v Alkmaaru dokazovat, že na evropský fotbal mám, chci týmu pomoct. Doufám, že takovou překážku nebudu muset dlouho překonávat a další zranění se mi vyhnou.