Článek
Jaké to je být ve třiceti letech mazákem?
Předně na mazáka si rozhodně nehraju. Nejsem hráč, který by na někoho zbytečně řval a otravoval mu život. Když mi bylo osmnáct, v české kabině to bylo mnohem krušnější, než to mají současní mladí hráči. Musím ale říct, že mě tehdejší starší spoluhráči připravili do života hezky. Snažím se teď něco předat zase já mladým. Jdu jim příkladem, trénuju naplno.
Být nejstarší ve vašem věku je ale netradiční.
Souhlasím. Je to pro mě velký nezvyk. V uplynulé sezoně bylo v týmu pět starších kluků. Pořád ale nepatřím do staré generace, máme prostě ve Vitesse mladý tým. I když tolik nehraju, snažím se být pořád stejný.
Komunikuje s vámi trenér Letesch častěji než se spoluhráči?
Mluví se mnou často. Chce, abych šel ostatním příkladem. Což u mě není problém. Když ale vidím, že někteří mladíci, kteří přišli z různých zemí, mají různé nálady...
Zpucujete je?
Mají bezstarostný život, vysoké výplaty. Nic jim nechybí, mají všechno. Jasně, chtějí hrát, ale musejí se kousnout. Tohle jsem jim musel párkrát říct. Někdy důrazně. Někdy je až nepochopitelné, co dělají. Společně se čtyřmi kluky, kteří jsou jen o něco mladší než já, na ně zvýšíme hlas. A zase šlapou. Těší mě, že trenér Letsch klade důraz právě na týmovost. Vyznává jiný přístup než kouči, které jsem v klubu poznal před ním.
Co konkrétně máte na mysli?
Umí s mužstvem žít. Je jako náš otec, baví se s námi otevřeně. Prožívá s námi legraci, když je třeba, seřve nás. Ale po bouřce vzápětí znovu nastolí pohodu. Výkonnostní vzestup Vitesse je i jeho zásluha. Pan Letsch je Němec, tréninky jsou tvrdé, což nám prospívá. Mají vysoké tempo, naše GPSky jsou pokaždé po trénincích vybité.(směje se)
Nosíte na tréninky i chrániče?
Nosili jsme je za někdejšího kouče Slutského, teď ne. Nejsem toho ani zastáncem. Děláme přece všichni fotbal nějaký čas, někoho bolí někdy víc, někdy méně. Když se pokopeme, tak se pokopeme. Dřív byly chrániče od kotníku po koleno, teď snad jen osmicentimetrové. Takže by nám ani nepomohly. (směje se)
S Arnhemem se držíte mezi nizozemskou elitou. Jaký je vlastně klubový cíl?
Máme jasně danou vizi, cíle. Chceme skončit do pátého místa a také být před Utrechtem. Což je náš největší rival. Pokud bychom skončili čtvrtí jako v uplynulé sezoně, nebo dokonce třetí, šlo by o příjemný bonus. Jsme rádi, že jsme odstartovali jaro úspěšně. Porazili jsme Feyenoord na jeho hřišti, postoupili jsme v Nizozemském poháru... Přitom do jarní části jsme šli z voleje, kvůli covidu jsme v zimní pauze nesehráli žádný přípravný zápas. Ze soustředění v Portugalsku jsme odjeli už po třech dnech, kdy se objevilo pár nakažených.
V únoru vás čeká souboj s Rapidem Vídeň ve vyřazovací fázi Konferenční ligy. Ve skupině jste za sebou nechali Tottenham, věříte si na postup do osmifinále?
Moc se na zápasy těšíme. Plusem je, že nemusíme nikam daleko cestovat. Jedinou kaňkou je, že kvůli incidentům našich fanoušků na stadionech Tottehmanu a v Rennes, nedostaneme pro zápas ve Vídni žádné lístky. Nechci tvrdit, že Rapid je schůdný soupeř, v této fázi soutěže mají všechna mužstva svoji kvalitu. Ale zase to není protivník, přes kterého bychom nemohli přejít.
