Jurásek exkluzivně: Zázemí v Benfice a ve Slavii? Obrovský rozdíl, nedá se srovnávat

Cítím se už zase dobře. Zranění bylo trochu delší, než jsem čekal. Ale v Benfice hlídali, aby bylo vše v naprostém pořádku, než mě pustí do zápasů. Poslední utkání v Estorilu jsem už hrál v základní sestavě, cítím se v herní pohodě. Snad jsem si přivezl i dobrou formu.

To zranění bylo složité především proto, že jsem měl s kotníkem několik problémů najednou. Proto se to léčilo hůř, než kdyby byla jen jedna potíž. Díky podmínkám v Benfice šla ale léčba rychleji a na hřiště jsem se mohl vrátit dřív, než lékaři původně předpokládali.

Bohužel pro české hráče je to obrovský rozdíl. Bylo by dobré se k tomu přiblížit, nedá se to srovnávat. Nemyslím to vůbec zle, protože vím, že největší české kluby včetně Slavie se snaží v této oblasti neustále posouvat, ale rozdíl tam zkrátka je.

To bychom tu byli dlouho. (úsměv) Všechno je na top úrovni, nemůžu si stěžovat vůbec na nic. Měl jsem se jako v bavlnce.

Konečné slovo měli doktoři s fyzioterapeuty, než mě pustili do tréninku. Ale byl jsem normálně v tréninkovém centru, s týmem jsme se potkávali každý den. S trenéry jsme byli v kontaktu každý den, věděli, jak mi je. Bylo příjemné, když jsem z nich cítil, že chtějí, abych už byl zpátky.

Může to být problém, ale já to tak neberu. Snažil jsem se čas využít, poznal jsem víc celý klub. Ostatně na stadionu jsem trávil víc času než normálně. Komplikace je to pro mě z herního hlediska, vypadl jsem z kondice, ale měl jsem všechno, co jsem potřeboval. Neřekl bych, že by mi to nějak uškodilo. Zranění k fotbalu patří.

Měl jsem prostor naučit se jména všech lidí, kteří v klubu pracují, což mi předtím dělalo problém. Poznal jsem, jak klub uvnitř funguje. Naučil jsem se, za kým a s čím můžu zajít. Pak už to bylo hlavně o rehabilitaci.

Pokroky dělám, ale asi ne takové, jak bych čekal. Herní a fotbalové pokyny už ovládám všechny, ale třeba v restauraci bych si ještě asi netroufnul portugalsky objednat. Možná bych si objednal, ale kdyby mi číšník odpověděl, tak bych tu konverzaci zatím nezvládl. Portugalština je složitý jazyk, ale myslím, že se zlepšuju, a věřím, že se ji brzy naučím.

Nejvíc mi pomáhají fyzioterapeuti a doktoři. Hodně se mi tedy smějí, když se snažím něco vyplodit. Ale s nimi mluvím nejvíc, nemám co ztratit, jako když bych dal třeba špatný pokyn spoluhráči na hřišti. Kluci mi ale taky pomáhají. Když se zeptám, překládají mi, co potřebuju. Prakticky všichni ale mluví anglicky, v tomhle je to v pohodě.

Oba mi hodně pomáhají. Petar mluví česky, je pro mě příjemné, že můžu používat i češtinu. Ale když něco potřebuju, pomůže mi kdokoliv.

Myslím, že dobrý, stejně jako se všemi ostatními v šatně. Ángel je úplně normální člověk a skvělý fotbalista. Při venkovních zápasech sedíme i vedle sebe, protože on má jedenáctku, já třináctku a dvanáctku nikdo. Je to úplně v pohodě.

To ne. Když se zeptám, poradí mi, ale jinak se bavíme úplně normálně. Ale přiznávám, že je příjemné sedět vedle něj. Člověk je hned klidnější, když má vedle sebe a celkově v týmu takového hráče.

Je to konkurence, ale tu já vítám. Pro mě i pro něj je dobře, že si konkurujeme. Jeho přítomnost mi může pomoct, když je to takový hráč s takovou kariérou a schopnostmi. Budu se vedle něj posouvat. Mám s ním dobrý vztah, dokonce ještě v neděli jsme si psali.

Tlak je všude stejný, akorát v Benfice na vás tlačí víc lidí. Jen v Portugalsku má asi sedm milionů fanoušků, v tom je to trochu náročnější. Ale myslím, že se s tím peru dobře. S těmito věcmi jsem nikdy problém neměl. Ale fanoušci a lidé okolo jsou skvělí, spíš si všechno užívám.

Ano, stává se mi to častěji než v Praze. Podepisuju se, fotím se s nimi, je to asi víc, než bych čekal. (úsměv) Ale je to příjemné. Nikdy neřeknu ‚ne‘.

Vždycky se vám některé zápasy nepovedou tak, jak si představujete. V Benfice je to těžší proto, že minulá sezona pro ni byla top. Těžko se na to navazuje. Ale myslím, že všichni jsou v týmu nastavení dobře. Všichni víme, o co hrajeme v Lize mistrů i portugalské lize. Každý se k tomu staví profesionálně.

Je to derby jako Slavia se Spartou, akorát je to mnohonásobně větší. Ale když dvakrát vyhrajete, jako se to povedlo nám, tak si to o to víc užíváte.

Atmosféra toho zápasu vás pohltí. Jak jsem říkal, všichni víme, o co hrajeme a jací jsou fanoušci Benfiky. Chceme, aby byli šťastní. Pro to uděláme na hřišti všechno. To, co se dělo, k tomu všemu patří. Je to divočina na tribunách i ve městě. Ale je to úžasné.

Dá se říct, že jo. Víme, že v Albánii jsou fanoušci divočejší. Bude to podobné. Ale všichni jsme na to zvyklí. Doufám, že to nebude hrát roli. Kolena se mi nerozklepou.

Myslím, že to bude podobný zápas, jako byl ten předchozí v Praze. Jedeme tam s jasným cílem. Všichni jsme připravení a uděláme pro vítězství maximum.

Jak jsem už říkal, tlak je všude. Ale myslím, že máme dostatečně silný a zkušený tým, abychom se s tím vyrovnali. Situace v tabulce je zajímavá. Ale já rád říkám, že stačí všechno vyhrát a nemůžete být druhý (úsměv). Takhle jsem nastavený já. Věřím, že tak to mají v sobě i ostatní. Vše je pořád v našich rukách, nikdo si nepřipouští, že bychom na mistrovství Evropy nepostoupili.

Určitě. Všichni sem jedou s tím, že jsme jeden tým. Tak by to mělo být. Z týmu určitě cítím sílu. Těšil jsem se na kluky, některé jsem dlouho neviděl. Není nic víc než nároďák.

Ano, ještě to i probírat budeme. Ale já se snažím každé utkání Slavie sledovat, když nehrajeme souběžně. Většinu zápasů jsem viděl, takže nějaký obrázek mám.

(úsměv) Jsem rád, že se Lukášovi daří. Už ve Slavii jsem mu říkal, že by mu mohl tenhle post vyhovovat. Jsem rád, že to potvrzuje.

Jsme spolu v častém kontaktu, už jsme si i dělali legraci, že nás kluci ze Slavie vyhazují od stolu. Je to zábava, zasměje se tomu. Parta je tu opravdu dobrá.