Článek
Po zimním přestupu z Brna do Dněpru Dněpropetrovsk máte za sebou první půlrok na Ukrajině. Jaký byl?
Především seznamovací, musel jsem se adaptovat na úplně nové prostředí. Výsledkově se nám jaro v Dněpropetrovsku bohužel moc nevydařilo. Spadli jsme z první na čtvrtou příčku a místo možnosti zahrát si Ligu mistrů se musíme spokojit s předkolem Poháru UEFA. Klubové vedení z toho rozhodně moc nadšené nebylo.
Nebude tedy neúspěšné jaro stát funkci trenéra Protasova?
Asi ne. Sám sice nabídl rezignaci, avšak management ho podržel. Všichni samozřejmě věříme, že podzim bude mnohem lepší.
Jak jste byl se svými jarními výkony spokojen vy osobně?
Po počátečním rozkoukávání jsem nastoupil v osmi zápasech v řadě v základní sestavě a myslím, že se mi docela dařilo. V Užhorodu jsem vstřelil dokonce gól, jenže pak mě trenér jednou postavil na post ofenzívního záložníka, což mi moc nesedlo. Jsem přece jen spíš defenzívní typ. Další utkání jsem tudíž proseděl na lavičce, avšak v posledním kole jsem už zase hrál od začátku.
Jak jste se sžil s novými spoluhráči?
Atmosféra v týmu se nedá s Brnem vůbec porovnat. Tam jsme byli všichni kamarádi. V Dněpru se hráči hodně dělí na skupinky, kupříkladu společné večeře vůbec neexistují. Trochu víc jsem se sblížil jen s rumunským útočníkem Mazilem.
Popište váš obvyklý den na Ukrajině…
Dopoledne se většinou prospím a pak si dám lehčí oběd. Okolo druhé vyrážím na bázu, kam to mám autem zhruba dvacet minut, následuje trénink a po něm masáže a regenerace. V osm večer se vracím domů. Na nějaké mimofotbalové zájmy nezbývá příliš času. Občas se jen podívám na televizi.
Kolik na vaše domácí utkání chodí diváků?
Když hrajeme s Doněckem či s Dynamem Kyjev, je patnáctitisícové hlediště vyprodané. Na méně atraktivní soupeře se zaplní jen zhruba z poloviny.
Co vám v Dněpropetrovsku nejvíc chybí?
Především rodina a kamarádi, přítelkyně se za mnou přijela dvakrát podívat. Víckrát to nešlo, protože se připravovala na maturitu.
Nezalitoval jste během jara, že jste si pro přestup vybral zrovna ukrajinský klub?
Rozhodně ne, je to pro mě obrovská zkušenost. Především v tom, že se musím se všemi problémy vyrovnat jenom já sám. V Dněpru mám smlouvu ještě na tři roky. Je to tady docela v pohodě, byť v životní úrovni za námi Ukrajinci poněkud zaostávají. Já ale věřím, že angažmá v nějakém věhlasném západoevropském klubu mám teprve před sebou.
Jak se na Ukrajině domlouváte?
S tím potíže nemám. Ruštinu jsem měl tři roky na gymplu, a tak jsem se jen trochu zdokonalil. Dorozumím se docela dobře.
Dokážete se o sebe v cizím prostředí postarat?
Vaření není zrovna můj koníček, stravuji se tudíž raději v restauracích. Pračku jsem se ale obsluhovat naučil.
Byl jste na jaře v kontaktu s někdejšími brněnskými spoluhráči?
Často jsem si volal s Markem Střeštíkem. Moc mě mrzelo, že se klukům o vlásek nepovedlo dostat se do Poháru UEFA.
Už jste nahlédl i do reprezentačního výběru. Cítíte šanci prosadit se po EURO do národního mužstva trvale?
To zatím moc neřeším, momentálně je pro mě prioritou jednadvacítka. Na podzim mě s ní čekají kvalifikační duely právě proti Ukrajině a v Turecku. Pokud bychom postoupili na evropský šampionát, byla by to pro mě veliká šance se ještě víc zviditelnit.
