Článek
Během kariéry jste prošel spoustou zahraničních klubů, nejdéle jste působil právě v Lille. Přirostlo vám k srdci?
Upřímně, angažmá v Lille začínalo jako vynucené. V Hamburku jsem se necítil dobře, byl jsem víc na tribuně než na hřišti. Lille mě chtělo na hostování, šel jsem to zkusit. Nakonec dopadlo fantasticky. Hrával jsem, byl jsem součástí týmu, který po dlouho době získal pro klub double. Všechno do sebe perfektně zapadlo, s rodinou jsme ve městě strávili skoro osm let, našli jsme si přátele. Dá se říct, že Lille je můj druhý domov.
Seděla vám francouzská mentalita?
Zvykli jsme si na Francii, na tamní mentalitu. Lille je malé, krásné město, bydlí v něm přátelští lidé. Sedělo nám. Tedy až na počasí, na severu je nevyzpytatelné. Vzpomínám si, že po titulu panovala ve městě obrovská euforie.
Fanoušci na něj také čekali 57 let.
Navíc jsme vyhráli i Francouzský pohár. V titul jsme začali věřit po sedmnáctizápasové sérii bez porážky. Jeli jsme, do utkáních jsme šli s tím, že máme skvělý tým, že prostě zase vyhrajeme. Nikdy v kariéře jsem takovou jistotu nevnímal. Fazonu měli Hazard s Gervinhem i další kluci. Obrana držela, měli jsme skvělé brankáře.
Byl Hazard už tenkrát hvězdou?
Vyletěl ve chvíli, kdy jsem do Lille přicházel. Nejdřív nakukoval z béčka, nejlepší sezonu měl v tu, ve které jsme brali double. Následující rok formu potvrdil, potom ho koupila Chelsea. Teď válí v Realu Madrid. Byl rozdílový hráč. Tréninku tedy moc nedal, nepředřel se. Ale protože všichni včetně trenéra věděli, že v zápase zařídí tři góly ze čtyř, chladnější přístup v tréninku se mu toleroval.
Jste s Hazardem v kontaktu?
Měl jsem blíž spíš k jiným hráčům. Myslím ale, že kdybych teď jel do Madridu a spojil se s ním, nebyl by problém sednout si s ním na kávu. Nikdy si nehrál hvězdu, byl na pohodu, skromný kluk. Když v zápase dostal míč, stálo to za to. Na double Lille má obrovskou zásluhu.
Působí v Lille některý z vašich bývalých spoluhráčů?
Ve vedení klubu je Frank Béria. Stejný je vedoucí mužstva, občas si píšeme. Kustodi také zůstali. Ale když jsem se nedávno koukal na hráčskou soupisku, nikdo z mojí éry tam není.
Je OSC nadále rodinným klubem?
Ve Francii patří mezi menší kluby. Když jsem s Paris St. Germain hráli v Lille, bylo to ještě na stadionu s atletickou dráhou. Potom postavili nový, moderní, pro pětapadesát tisíc diváků. Nový majitel ale Lille tlačí do výšin, poslední roky se perou o Ligu mistrů. Dokáží nakoupit hráče levně, zhodnotit je, a s velkým ziskem prodat. Už tenkrát jsme měli luxusní tréninkové centrum. Takové jsem zažil jen v Newcastle. Lille mělo a má úplně všechno. Krásný stadion, skvělé zázemí i perfektní fanoušky.
