Guimaraes? Bláznovství. Lidi tady fotbalem žijí neuvěřitelně, žasne brankář Lvíčat

Měl jsem to snazší tím, že přišlo asi deset nových hráčů. Ale jednoduchý to nebylo, protože dorazili třeba dva Francouzi nebo dva kluci z Afriky, kteří byli pospolu. Bohužel tu není nikdo ze sousedních zemí nebo třeba nějaký Balkánec, se kterým bych si mohl trošku popovídat. Ale když jsem vstoupil do šatny, hned za mnou zašel kapitán André André, že když budu cokoliv potřebovat, ať mu řeknu. Kluci jsou všichni hodní, i lidi z vedení se mě často ptají, jestli něco nepotřebuju.

Ano, o něm platí úplně to samé. Musím říct, že i když chceme oba chytat, vycházíme spolu velice dobře. Kdykoliv si můžeme o čemkoliv pobavit. Když jsem něco potřeboval, vždycky mi všechno zařídil.

Může mi jenom pomoct, že přišel gólman, který má takové zkušenosti. I když v Ajaxu úplně nechytal, nasál atmosféru v Lize mistrů, když hráli loni semifinále s Tottenhamem. Navíc chytal taky v Benfice. Konkurence vás vždycky bude posouvat dál. Smlouvu tu mám na pět let a určitě věděli, proč mě kupují. Může se stát, že nezačnu v základu hned, ale věřím, že až dostanu šanci, chytnu ji jako ve Slovácku.

To se mi právě zatím moc nezdá. Tréninky vedou asistenti, on je spíš sleduje zpovzdálí a když je potřeba, vždycky velí, co a jak. Má na starosti většinou taktiku a obrannou fázi. Je vidět, že byl v Atlétiku Madrid, kde dělal asistenta Simeonemu a makali spolu na defenzivě. Myslím, že ji od Diega hodně přebral. Denně ji pilujeme stejně jako taktické věci. To se mi na něm líbí. Komunikativní moc není, ale určitě na mě udělal dojem. Má za sebou bohatou hráčskou kariéru a najednou vás vede jako trenér. Je to hezký.

Chtěli bychom bojovat s top trojkou, tedy s Portem, Benfikou, Sportingem. Noví trenéři celý kádr překopali. Jak už jsem říkal, přišlo hodně posil, takže jsem zvědavý, jak si to na trávníku sedne. Ale pevně doufám, že se nám to povede a příští rok si zahrajeme evropské poháry.

Rozhodně, je na úplně jiné úrovni. Stadion je pro 30 tisíc lidí a pokud jde o tréninkové centrum, máme pět hřišť jenom v akademii. K tomu dvě umělky a ještě se staví vedle další hřiště. Plno fyzioterapeutů, masérů... Slovácko má na české poměry velice dobré podmínky, ale s Vitórií se nedají srovnávat.

Když jsem do Vitórie přestoupil, všichni mi hned psali a posílali videa fanoušků, než přišla opatření proti koronaviru. Fakt fanatici... (směje se) Po městě chodí běžně v dresech. Úplné bláznovství, fotbalem žijí neuvěřitelně. Největším rivalem klubu je Braga a na derby se opravdu těším.

Ano, mluvili jsme spolu. Během prvního týdne jsem si říkal, ty jo, co tady vlastně budu dělat. Po sportovní stránce bylo všechno ok, ale komunikace... Kluci se baví mezi sebou a co jim máte vykládat? Tak jsem si řekl, že mu napíšu, jestli to měl on podobně. Hned jsme zašli na večeři a taky tvrdil, že první týden se ztrácel a nevěděl, co má dělat. Ale postupem času zvládal komunikovat v portugalštině. Podpořil mě. Je fajn, že tam hraje nějaký Čech. Bylo by pěkný nastoupit jednou proti sobě v takovém zápase před plným stadionem.

Tam frčí všechno. Angličtina, němčina, francouzština, portugalština... Trenér ale chce, abychom se učili portugalsky.

Jo, piluju ho, abych jim rozuměl co nejdřív. Už se tam ale cítím líp než na začátku. Je vážně depresivní, když si kluci mezi sebou něco říkají a vy vůbec nevíte, o čem je řeč. Štvalo mě to. Základní pokyny na hřišti už umím. Zvládnu i běžné fráze, pozdrav, objednat si něco v restauraci. Učím se jí a docela mě baví.

Jenom Lisabon je vzdálená od nás nějaké tři hodiny a na Madeiru se lítá. Ale jinak jsou ostatní týmy opravdu kousek od nás. Cesty jsou kolem hodiny nebo hodiny a půl cesty. Takže když hrajeme venku, nocujeme před zápasem na našem hotelu.

Je to tak. Přiletěl jsem, absolvoval zdravotní prohlídku a nějaký portugalský deník to zjistil a něco vyšlo v novinách. Večer jsem podepisoval smlouvu a ráno šel v hotelu na snídani. Jeden z číšníků mě poznal a dvacet minut mi furt vykládal o Vitórii. Jaký je to klub, jak tím tady musím žít a pak se zeptal, jestli se může se mnou vyfotit. (úsměv)

Mluvil se mnou taky řidič, který mě vezl z letiště. Říkal mi, ve znaku máme rytíře, který v minulosti udělal tohle a tohle, a musíš prostě za něj bojovat. Pak tě fanoušci budou mít rádi. Fotbalem tady zkrátka žijí úplně všichni a ve městě se fandí jenom Vitórii. Není to jako u nás, kde třeba na Moravě někdo fandí Spartě nebo jiný Slavii. Tady jsou všichni vlastenečtí.

Přejdu přechod a jsem v tréninkovém centru (úsměv). Zařídili mi hezký byt kousek od centra. Nic neřeším, výhled mám na hřiště.

Na domácí fanoušky a vysoké návštěvy, na které nejsem z Česka zvyklý. Taky na plný stadion třeba v Portu nebo na Benfice. Jednou bych chtěl tyhle týmy porazit, to bych si přál. Hlavně se dostat do sestavy, což je můj největší cíl.

Zatím ne, ale určitě se k moři podívám, až bude čas. Hlavně jsem tam kvůli fotbalu, ale když bude volno, vyrazím. Ani město jsem ještě moc nepoznal. Sem tam jsem se byl podívat v centru, ale že bych ho nějak hodně prozkoumával, to ne.

První dva týdny jsem tam byl sám, ale teď už tady bude se mnou, což je super. Kvůli práci bude případně pendlovat. I mamka se za mnou chystá. Je můj veliký fanoušek, když jsem chytal za Slovácko, jezdila skoro na všechny zápasy. Takže když se dozvěděla o Guimaraesi, byla nadšená a na druhou stranu i trochu rozpačitá, že už nebude moc na každý zápas. (úsměv)

S přítelkyní jsou moje největší fanynky a opory. Mamka je úplný blázen (smích). Jezdila za mnou fakt skoro všude, byla i v Liberci a Jablonci, kde to bylo loni v červenci vtipný. Prohráli jsme tam 6:0 a já byl naštvaný. Dorazila tenkrát i babička a po zápase si chtěli se mnou furt povídat. Tak jim říkám, super, že jste přijeli, ale já fakt vůbec nemám náladu... Mají můj obdiv, že to všechno chápou. Když přítelkyně mohla, jezdila na zápasy taky hodně.

Společně se podporujeme. Byl jsem třeba v prosinci na slavnostní premiéře nové pohádky Zakleté pírko, kde hraje hlavní roli. Nebo nedávno ve Zlíně na debutu nového filmu (Smečka), v němž taky hraje. Líbí se mi, že to máme takhle rozdělené.