Článek
Panuje teď v klubu pohoda?
Neskromně musím říct, že se Dinamo po mém příchodu zvedlo. Mám velkou radost. Nebýt sobotní porážky v Sibiu, byli bychom už v první šestce, které se bude týkat play off. V lize mají jednoznačně navrch útočníci. Rozhoduje, kdo má lepší defenzívu, dopředu totiž umí hrát všichni. Myslím, že obranu jsme dali docela dohromady, i proto se Dinamo rapidně zvedlo.
Nakolik se soutěž změnila za dobu, co jste v ní nepůsobil?
Rumunská liga šla trošku dolů. Celkově. O titul dřív bojovalo osm mužstev, teď maximálně pět. Soutěž byla o malinko kvalitnější, chodilo i víc lidí. Na menší kluby, které jsou rozesety kolem Bukurešti, fanoušci nechodí. Vrátil jsem se ale rád, Rumunsko mi přirostlo k srdci. Mohl bych klidně dělat průvodce, zemi jsem projel úplně celou. Fajn mi bylo v Kluži, Temešváru, stejně i teď v Bukurešti.
Rok jste byl bez angažmá, chyběla vám trenéřina?
Už jsem byl nesvůj, lavička mi chyběla. I ten adrenalin. Jediná vada na kráse je, že jsem daleko od rodiny. Na druhou stranu, Bukurešť je letadlem hodinu a půl. Navíc tam bydlím kousek od letiště. Takže jsem z Rumunska vlastně doma v Praze dřív, než kdybych jel autem z Ostravy nebo ze Zlína.
Tamní prostředí jste perfektně znal, o to rychleji jste se v Dinamu adaptoval?
Je fajn, že už nepotřebuju překladatele. Rumunština je latinský jazyk, rozumím, co kdo říká, trošku i mluvím. V kabině ale jede angličtina. Je to logické, Dinamo je směsice deseti národností, anglicky umí všichni. Vzhledem k tolika cizincům jsem byl v očekávání, jak se mi podaří dát mužstvo dohromady. Ještě chvilku potrvá, než si všechno úplně sedne, ale jsme na správné cestě. Moc si například cením, že jsme dokázali obrat o dva body mistrovskou Kluž.
Remizovali jste i s FCSB, bývalou Steauou. Je mezi ní a Dinamem pořád velká rivalita?
Velká? Obrovská! Jako v Česku se nenávidí Sparta se Slavií, tak v Rumunsku Dinamo se Steauou. Rivalita tady je ještě o něco větší. Půlka země fandí Steaue, půlka Dinamu. Oba kluby hrají na Národním stadionu. Na posledním derby bylo pětatřicet tisíc diváků, zápas měl solidní grády.
Byla to divočina?
Byla, ale já jsem přímo neviděl, co se na hřišti stalo. Až potom v televizi. Zápas se nejdřív přerušil před přestávkou na sedm minut, když jsme odešli do kabin, fanoušci se do sebe pustili. O půli vnikli na trávník a začala řežba. Stačila jedna provokace a už to jelo. Tady stačí málo.
Jste zvyklý z minulosti na podobné věci?
Možná vás překvapím, ale něco takového jsem v Rumunsku dosud nezažil. Pamatuji si jen, že když jsem byl v Temešváru, a hráli jsme doma s Aradem, nesměl jsem nechat auto před stadionem. Přišlo hodně lidí, většinou se to porvalo.