Článek
Běloruský záložník Vitali Trubila s manželkou Oksanou a dcerkou Alisou.
Záložník Vitali Trubila v dresu Slutsku v duelu běloruské ligy.
Hazard, obrovské riziko, nezodpovědnost. Tak pokračování běloruské lize vnímají zahraniční média. Máte jiný pohled?
Víte, státy po světě se k pandemii staví různě. Až čas ukáže, kdo má pravdu a kdo ne. V Česku zase začnete hrát fotbal, ale vir bude existovat pořád. V Bělorusku jsme si vybrali tuto cestu. Mám smlouvu, řekli mi, že mám hrát, tak hraju. Pochopitelně se snažím být opatrný. Fotbalistům se nákaza zatím vyhýbá. Kdyby ale některý z hráčů onemocněl, liga by se zastavila.
Bojíte se nákazy?
„Určitě se bojíme. Vnímáme, že virus je nebezpečný. Snažíme se dělat maximum, abychom se nenakazili. Mimo hřiště a stadion jsme většinou doma, ven chodíme minimálně. Jsme rádi, že pracujeme, že děláme, co nás baví.
Vnímáte tedy pokračování soutěže výhradně pozitivně?
Pro běloruský fotbal je tento stav dobrý, ligu sleduje na internetu celý svět. Přední sportovní kanály koupily vysílací práva. Nikdo nečekal, že budeme tak populární.
Běloruský záložník Vitalij Trubila s manželkou Oksanou a dcerkou Alisou.
Užíváte si neobvyklou pozornost?
Stoprocentně. Spousta lidí mi teď píše na sociálních sítích. V Austrálii založili fanklub Slucku, má už přes pět tisíc členů. Kromě Australanů jsou mezi nimi Američané a Britové. Sluck zní v angličtině stejně jako výraz pro příslušnici nejstaršího řemesla.(směje se) Když zjistili, že pořád hrajeme, k tomu ten název, začali jsme být u nich populární. Píší, že po karanténě do Slucku určitě přijedou.
Jak fungujete v kabině?
Normálně, jen si nepodáváme si ruce. Ani po zápasech se soupeřem. Při utkáních ale chodíme do soubojů, takže myslím, že je jedno, kdybychom si ruce na konci podali.
Na stadiony můžou fanoušci. Ubylo jich v poslední době?
Klasické kotle už nejsou, fanoušci jsou rozprostřeni po tribunách, sedí dál od sebe. Oproti normálu jich chodí zhruba o dvacet procent méně Někteří mají i roušky. Celkově je nosí v Bělorusku asi polovina lidí. Někdo říká, že pomáhá, někdo tvrdí opak. Já roušku nenosím. Před časem jsem si ji chtěl koupit v lékárně, ale žádné neměli. Lidé si je, podobně jako u vás v Česku, sami šijí. Náš prezident řekl, že by se měly nosit.
Běloruský prezident Lukašenko má tendence situaci bagatelizovat. Například prohlásil, že proti viru je dobré pít vodku a pracovat. Jak tato jeho slova vnímáte?
„Z jeho strany šlo o nadsázku. Chtěl tím lidem vzkázat: všechno bude v pohodě, nebojte se, zvládneme to. Chtěl je povzbudit. Aby byli v klidu, aby nevznikla panika.
Záložník Vitali Trubila v dresu Slucku v duelu běloruské ligy.
Ve Slucku ovšem musí panovat spíš euforie... Po šesti kolech vedete ligu.
Tohle nikdo nečekal. Před sezonou se psalo, že jestli budeme ve středu tabulky, budeme rádi. Jsme první, dali jsme nejvíc gólů. V euforii jsem i já. Hrajeme jediní v Evropě, jsme první. Nádhera. Je mi pětatřicet, blíží se konec kariéry, získat titul by byla pohádka.
Velkou část kariéry, téměř sedm let, jste působil v Česku. Prošel jste Mostem, Zlínem, Bohemians 1905, Slavií. Jste v kontaktu s některými z tehdejších spoluhráčů?
Jezdím do Prahy každý rok, naposledy jsem se viděl s Jardou Černým (bývalý záložník Slavie). Někdy si napíšeme se Škoďákem (někdejší útočník Slavie Milan Škoda). Když dá gól, posílám mu gratulaci.
Ve vaší době měla Slavia finanční problémy, nyní je na vrcholu. Sledujete ji?
Slavii sleduju od chvíle, co jsem z ní odešel. Jsem rád, že jsem byl její součástí. Fandím jí, těší mě, že vede ligu. V Lize mistrů hráli kluci fakt nádherně, jsem na tento tým hrdý.
