Ač se to nezdá, řecká liga je pro mě těžší, komentuje Vaclík působení v Olympiakosu

„Ale v některých věcech je to složitější než ve Španělsku," upozorňuje borec, který v létě opustil Sevillu a podepsal dvouletý kontrakt v řeckém velkoklubu.

Pravidelně chytám, což je absolutně nejdůležitější. Když si přičtu postup do jarní fáze v Evropské lize a první místo s relativně velkým náskokem v lize, je to paráda. Olympiakos je rozhodně v rámci Řecka velkoklub. Jsem v podobné pozici jako v Česku se Spartou či ve Švýcarsku s Basilejí. Kamkoliv přijedeme, všichni nás chtějí porazit. A z evropského měřítka si troufám tvrdit, že jsem ve skvělém klubu.

Máme tréninkové centrum lepší, než bylo v Seville. S maximálním komfortem. Servis je perfektní. Stejně tak i domácí stadion. V tomhle směru jsem si nijak nepohoršil. Když cestujeme k venkovním zápasům, není to jako ve Španělsku. Tam jsou stadiony s velkou historií. Camp Nou, San Bernabeu, a tak bych mohl pokračovat. Ale těším se, až budeme v průběhu jarní část hrát na hřišti AEK, Panathinaikosu či PAOK Soluň.

Určitě. Vášeň zdejších fandů pro fotbal je obrovská. Minimálně na stejné úrovni jako ve Španělsku. Samozřejmě jistým limitem jsou současné restrikce, kdy na venkovní zápasy nesmí fanoušci hostů. Ale nadšení lidí je obrovské. A co se týče samotného Olympiakosu, je to velice podobné jako v Seville. Tam byly dva fotbalové kluby a jeden basketbalový. Pireus má jeden fotbalový a jeden basketbalový.

Je těžká. Když to vezmu z pohledu týmu, spoustu zápasů jsme rozhodli až v úplném závěru. Není to tak, že bychom každé utkání vyhráli o tři nebo čtyři branky. A pro brankáře... Když jsem šel do Sevilly, měl jsem španělskou ligu docela nastudovanou. Znalosti jsem pak prohluboval přímo na místě. Věděl jsem, že Benzema z Realu Madrid je pravák, znal jsem jeho nejoblíbenější zakončení, jeho pohyb. A takhle bych mohl pokračovat o většině útočníků soutěže. Ale tady jsem přišel do prostřední, které neznám. Neměl jsem nakoukané, jak se hráči pohybují, způsob střelby, oblíbené kličky. Musel jsem být o to více soustředěný.

Nedostávali jsme góly, ale já cítil, že moje výkony nejsou optimální. Bylo pro mě důležité, že jsme vyhrávali. Měl jsem čas se sžít s prostředím, poznat soupeře. Teď už se cítím mnohem lépe a věřím, že statistiky budou ještě lepší.

Několikrát v novinách i třeba přímo v rozhovorech mi novináři říkali, že si mého příchodu v klubu cení. Přišel jsem ze Sevilly, po vydařeném mistrovství Evropy. Někde jsem dokonce zaznamenal, že patřím mezi tři top transfery v klubové historii. Jde o velký závazek, protože v klubu byly takové hvězdy jako Rivaldo, Valbuena, Mellberg...

Je jasné, že když jde fotbalista ze Španělska do Řecka, krok kupředu to není. Ale moji absolutní prioritou bylo, abych pravidelně chytal. Není snadné najít tým v evropských pohárech s volnou pozici jedničky. Třeba Areola ve West Hamu je skvělý gólman, ale v Premier League letos neodchytal ani zápas. Skvělých gólmanů je hodně. Prvních deset klubů v top pěti ligách má pozice mezi tyčemi obsazené. A já chtěl hlavně chytat. I kvůli reprezentaci.

Ano. Jde o velký sen. V minulé sezoně, když jsem v Seville nechytal, se často řešilo, jestli jsem právem jedničkou v reprezentaci. Trenéři mě ale podrželi a já si výkony pozici obhájil. Ale kdybych v klubu seděl na lavičce další sezonu? Bylo by to složité. A v Olympiakosu mám jen za podzim dvaadvacet odchytaných utkání. Je to paráda.

Rozhodně. Žijeme mimo největší centrum Atén, kousek od moře. Počasí je podobné jako na jihu Španělska. Možná je ještě tepleji. Sluníčko je obrovský benefit. Užívám si atmosféru Řecka. Člověk rychle přivykne. Život tady plyne tak nějak klidněji.

Jo. Mám kávu rád a je fakt, že Řekové si ji užívají. S manželkou pijeme kávu hodně. Třeba cestou do školky s malou se vždy někde zastavíme. Líbí se mi, že jde o malé rodinné podniky, žádné nadnárodní konglomeráty. Je senzační, že všude umí kávu skvěle připravit. Zdejší jsou schopní sedět u kávy či frappé klidně čtyřicet pětačtyřicet minut. Nepijí to na jedno srknutí jako spousta lidí v Česku.

Zůstaneme v Řecku. Při všech restrikcích souvisejících s cestováním by nedávalo smysl letět na čtyři dny do Česka. Ještě dvaadvacátého hrajeme a první trénink máme následně osmadvacátého dopoledne. Takže budeme mít štědrovečerní procházku po pláži, což bude mít také svoje kouzlo. Jinak jsme se už během působení v Seville drželi zažitých tradic. Takže na Štědrý den máme klasickou večeři. Salát, kapra... Jen dárky u nás nosí Santa, protože když se narodila starší dcerka, byli jsme v Basileji a Švýcaři mají Santu. Ale naděluje se už čtyřiadvacátého, nikoliv až další den ráno.