Článek
Bilbao (Od našeho zpravodaje) - Jeho příjmení vybízí využít k rekapitulaci ročních období. Zima se do Slavie vrátil v zimě z Itálie s cenovkou posily za sto milionů korun. Na jaře ale zářil míň, než se čekalo. Výrazně lepší to nebylo ani v létě.
Až teď, když se ochlazuje, se rozehřál do výtečné formy. Na to kývne i on: „Poslední dobou hrajeme moc dobře. Je potřeba to udržet do zimy.“
Před duelem Evropské ligy pro Sport.cz třiadvacetiletý mládenec vypráví o podzimním rozkvětu, těžkostech i nezvyklé zpátečce z Turína do Edenu.
Nezapochyboval jste někdy, že byl návrat do Slavie špatný krok?
Každý člověk ve slabší chvíli pochybuje o svých rozhodnutích v životě, o vztazích nebo dětech. Nikdy jsem si ale neřekl, že jsem udělal špatné rozhodnutí. A nikdy se mi nestalo, že bych něčeho litoval.
Je to vaše nejlepší období od zimního příchodu?
Přijde mi, že hraju pořád stejně. Za půl roku jsem se sžil s týmem a zvykl si na trochu odlišný systém. Dostal jsem se na pozici, která mi o trošku víc vyhovuje. Spíš to ale vezmu z týmového pohledu, který je důležitější.
Předzápasový trénink Slavie v Bilbau Video: Sport.cz
Ano?
Teď to nejlepší období rozhodně je. Věříme si, máme sebevědomí, kvalitu i skvělou partu. Přispělo k ní, že v létě do ní přibyli zkušenější čeští kluci. Soustředění po Euru se povedlo, dostavily se výsledky a vystřelilo to strmě nahoru.
Kdy jste byl po návratu nejvíc dole?
Asi hned po příchodu do Slavie. Zjišťoval jsem, že se tým nějak posunul. Systém zůstal podobný, ale částečně se změnil. Člověk se musí přizpůsobit novým návykům, což někdy trvá měsíc až dva. Nepočítám do toho věci jako hledání bydlení, to patří ke každé změně klubu.
Čekal jsem, že spíš zmíníte období po jarním kiksu proti Sigmě, který Slavii dost uškodil v boji o titul.
Samozřejmě to nebyl dobrý moment, ale hledím k top hráčům, kteří hrají na vyšší úrovni a mají úplně jinou kvalitu. Podívejte se, jaké ale dokážou udělat chyby. Můj vzor je Virgil van Dijk. Když sledujete sestřihy Liverpoolu, v 50 zápasech za sezonu udělá tři velké chyby. Samozřejmě ji zviditelní, když se stane v honbě za titulem, což se kdysi na Anfieldu přihodilo i takovému Stevenu Gerrardovi.
O to hůř se vstřebává, ne?
Lidé napíšou negativní komentáře, ale musíte se tomu postavit čelem. Kdokoli bude chtít, může to vytáhnout. Musíte s tím počítat, historie se přepsat nedá. Sport je zábava lidí, kteří dělají chyby.
Viděl jste tu vaši ze záznamu? Jako poslední hráč jste docela komicky upadl a nabídl soupeři gól.
Nebylo potřeba, nejspíš bych se tomu musel smát. Nebyla tam chyba, která by se dala příště napravit. Spíš šlo o souběh špatného rozhodnutí a nešťastné náhody. Taky si uvědomuju, že tuhle chybu musí převážit pozitivní momenty, aby se na ni aspoň nějak zapomnělo.
Plyne vaše pohoda i z toho, že vás tým i trenéři na jaře podrželi?
Určitě. Nafouklo se to tehdy do obřích rozměrů, ale je to součást života. Psát se o něčem musí a bude to platit vždycky. Z těžších chvil pomůže tvrdá práce. Kolikrát je i dobré, když se vám to stane, protože vám to pomůže do budoucna.
Jak?
Snadněji se z příští chyby psychicky oklepete. V cizině na nejvyšší úrovni se s vámi taky moc nepářou. Buď to zvládnete, nebo ne. Druhé šance se dávají občas, třetí neexistují. Poznají se silné osobnosti, které ustojí tlak. U nás fotbal není ve společnosti takový fenomén, v jiných zemích lidi pohltí ještě víc. V Česku jdete v klidu po ulici a nepořvává se na vás jako v Anglii.
Vypadalo to podobně v Turíně? Kopal jste Serii A za místní FC.
Nebyl jsem v absolutním top klubu. Nestávalo se to, jen jsem se častěji fotil na ulici s kolemjdoucími. Vím, že takoví kluci v Neapoli to měli daleko těžší, když se nedařilo. Na druhou stranu když se daří, byli ve městě víc než zákon a mohli si dělat prakticky cokoli.
V hodně dobré náladě vyrazili fotbalisté Slavie k utkání Evropské ligy do Bilbaa.Video: Sport.cz
Postřehl jsem i další změnu oproti jaru. Zdálo se, že jste měl více ofenzivních výpadů. Souhlasíte?
Může to tak být. Odvíjí se to ale od stylu i pozice, kde nastupuju. Když jsem byl ve tříčlenné obraně na kraji, hráli jsme daleko víc nátlakově a já měl víc prostoru dopředu. Soupeře jsme zamkli ve vápně, ale vlastně nám to moc nešlo. Po příchodu útočníka Tomáše Chorého si týmy nedovolí zacouvat hluboko do bloku, protože jim to nepomůže. Kromě něj máme i Mojmu Chytila, což nám ve vápně dává velkou vzdušnou sílu.
Ve tříčlenné obraně jste se poslední týdny přesunul doprostřed. Vyhovuje vám to víc?
Z Itálie jsem na to zvyklý, odehrál jsem tam dvě sezony. Je to pro mě přirozenější post. Ve trojce vzadu má prostřední stoper nejpodobnější roli jako ve čtyřobráncovém systému, který mi asi sedí nejvíc.
Levý stoper ve trojce vám nevoní?
Nemám s tím problém, ale jako pravák hraju víc přes nohu. Člověk se musí víc soustředit na přihrávku, dlouhý balon nebo zpracování. Z pravé strany se dá jednodušeji zaseknout míč doprostřed a rozehrát levačkou. Na levé straně vás to už i při zpracování nutí zpracovávat silnější pravou. Málokdy hrajete přirozeně levačkou po lajně. První dotek se dává přirozeně na silnější nohu a až pak se reaguje.
Místo ve středu obrany znamená, že se v Bilbau moc nepotkáte s rychlými bratry Williamsovými. Cítíte úlevu?
Já mám nejraději, když nastupuju na nejlepší hráče soupeře a poperu se s tím. Taky uvidíme, jak nastoupíme. Každý hráč by ale měl mít co nejvyšší cíle a takové soupeře brát jako výzvu. Snad jen Messi v nejlepších letech se nedal bránit. Když bude ale člověk důsledný, ani útočník jako Ronaldo moc nedokáže.
Nepřeháníte?
Když je soupeř rychlejší, vytvoříte si větší náskok. Ono není nutné mu odebrat míč, ale ustát souboj, aby z něj nevznikla nebezpečná situace. Vzpomeňte si na stopera Chielliniho, který v 36 letech neměl takovou rychlost ani obratnost, ale byl schopný bez problémů ubránit kohokoli. Měl zkušenosti a samozřejmě i schopné spoluhráče, kteří mu pomohli.
Neschází vám, že na špičkové soupeře nebo reprezentanty nenarážíte každý víkend?
To ano, konkrétně v Itálii velké kluby skupují útočníky a potom některé z nich posílají na hostování do menších týmů. Znamená to, že každý má potom v soutěži kvalitního útočníka. Na druhou stranu u týmů z horní půlky české ligy se zvýšila fyzičnost, náběhy a dynamičnost.
Zkuste to rozvést.
Poslední zápas s Jabloncem se hrál v ohromném tempu. Takový Ajax ho měl poloviční, i když si přiznejme, že má daleko větší technickou kvalitu. Týmy v lize vás dostanou na hranici únavy, ve které začnete dělat chyby. Najednou se některé běžecké souboje brání hůř.
A v Evropě?
V ní se vám po neproměněné šanci málokdy stane, že sprintujete osmdesát metrů dozadu. Kvalitní soupeř to chce většinou zklidnit, poskládat se, na chvíli hru zastavit. To ale dává možnost i vám nabrat síly a bušit do soupeře dál.
Myšlenky o fotbale dovedete věcně zformulovat. Vnímáte i v tomto aspektu jistý posun od doby, co jste přišel z Itálie?
Tam jsme měli trenéra, který byl v mnoha ohledech blázen, ale zároveň taky férový chlap, jenž mi vyhověl, podržel nebo dal zpětnou vazbu. V cizí zemi bývá mladý člověk taky častěji sám a naučí se dost přemýšlet o věcech. Nejde jen o fotbal, ale i osobní život.
Lákalo by vás to za hranice znovu?
Osobně bych to chtěl zkusit. To není možná vhodné slovo. Ne zkusit, ale přicházet někam jako hotový hráč a plnohodnotný člen základní sestavy, na kterém se bude nějakým způsobem stavět. K tomu ale potřebuju ještě dozrát, zlepšit se fyzicky, rychlostně, a hlavně technicky. Bude mi 24 let a obránci mají o rok nebo dva víc času než ofenzivní hráči. To je ale daleká budoucnost, ve které se může stát cokoli. Nejbližší motivací je titul, bez kterého je už Slavia dlouho.
