Článek
„Určitě si vážím postupu více než všichni ostatní kluci. Stoprocentně. Zažil jsem ve Slavii bídu. Totální bídu. Nebyly to tehdy dobré časy," připomínal pětadvacetiletý záložník, jakou proměnou klub z Edenu během jeho působení prošel.
„Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že se dočkám ve Slavii tak nádherných okamžiků. Jak by také mohlo, když nám hrozil sestup, který jsme odvraceli pár kol před koncem. Fanoušci po mně i spoluhráčích házeli, co jim přišlo pod ruku, lili na nás pivo," vybavoval si pět let staré útržky rodák z Žatce.
Do Slavie však od té doby „přitekly" čínské peníze, klub se stabilizoval, získal velké posily. Vždyť kromě Zmrhala onu totální bídu pamatuje ze stávajícího kádru už jen útočník Milan Škoda. „Nyní zažíváme absolutní opak. Jsme první v domácí soutěži, postoupili jsme do jarní fáze v evropských pohárech. Je to neuvěřitelná euforie, prostě paráda," lebedil si Zmrhal.
V Edenu od zmiňované sezóny hrůzy slavil se spoluhráči jeden titul a také domácí pohár. Jen setrvání v evropském pohárovém osudí Slavii unikalo. Až letos klaplo. Po jedenácti letech. I díky Zmrhalovi.
„Přitom gól pravačkou jsem nevstřelil ani nepamatuji," neskrýval záložník, že vítěznou trefu zařídil slabší nohou. „Neměl jsem čas přemýšlet," vysvětloval, proč si nešteloval balón na jistější levačku.
„Byl to velice důležitý gól, protože v začátku zápasu jsme kazili i jednoduché míče. Já měl dost ztrát a byl z toho už nervózní. Ale jakmile jsme se ujali vedení, uklidnili jsme se," rekapituloval si Zmrhal průběh bitvy se Zenitem. „Ukázali jsme, že ve srovnání s loňským rokem, kdy nám postup v posledním zápase utekl, máme vyspělejší a mnohem sehranější tým," přemítal Zmrhal.
Doufá, že v úvodním jarním kole se Slavia poměří s některým z gigantů, kteří v osudí číhají. „Vysněného protivníka nemám, ale chtěl bych klub s velkým jménem. Cíl jsme splnili a do jara postoupili. Teď si to prostě užijeme se vším všudy. Může se stát, že dostaneme relativně hratelného protivníka a stejně nepostoupíme, proto bych raději zvučnějšího soupeře."