Článek
Řím (od našeho zpravodaje) - Nepatří pravidelně do základní sestavy, ale jak potvrdil trenér Jindřich Trpišovský, proti AS Řím v ní stoper Tomáš Vlček chybět nebude. „Je to splněný sen. O tomhle se mi v minulé sezoně, kdy jsem působil v Pardubicích, ani nesnilo. Moc si toho vážím,“ přiznal dvaadvacetiletý obránce. Z jeho slov cítíte, jak je pokorný.
Koho byste chtěl bránit?
Nemám malých cílů, chtěl bych bránit ty nejlepší, protože tak se člověk nejvíc zdokonaluje. Na nejlepších hráčích poznáte, co vám chybí. Chtěl bych bránit Romela Lukakua a splnit to, co mi bylo řečeno. Chci všem ukázat, že na to mám.
Jak na něj?
Připravovali jsme se na to. Myslím, že nechám až na samotný zápas, jakou taktiku jsme zvolili. Pevně věřím, že je správná a že i já to zvládnu. Věřím trenérům, a že to, co mi ukázali, bude platit.
Sledoval jste, jak před pár lety bránil Lukakua v Lize mistrů David Hovorka?
Neukazovali jsme si to, ale jsem slávista a na tyhle zápasy jsem koukal. Viděl jsem, jak fantasticky to Gadži zvládnul. Je to pro mě velká výzva a motivace, abych na to navázal. Snažím se vnímat, jak ho brání ostatní obránci, a poučit se z toho.
Bude vám líto, pokud Lukaku hrát nebude?
Jak už jsem naznačil, chci si zahrát proti útočníkům jako on. Ale z kádru AS Řím může nastoupit kdokoliv, horší nebude. Těším se, ať nastoupí kdokoliv. Ale opakuji, že bych si chtěl proti němu zahrát.
Bylo pro vás dobrou prověrkou, když jste o víkendu bránil urostlého Rigina Ciciliu ze Slovácka?
Myslím, že to byl dobrý trénink. Kvalita obou hráčů je jiná, ale myslím, že mají dost společných věcí. Nezabíhají za obranu, spoluhráči jim míče dávají do nohy a pak hrozí. Jsou nebezpeční. Mohl jsem zjistit, co na tyhle hráče platí a co ne.
Jak berete své dosavadní vytížení ve Slavii? Od utkání v Polsku proti Luhansku jste za áčko odehrál jen dva celé zápasy v poháru v Kroměříži a o víkendu proti Slovácku.
Když jsem přicházel z Pardubic, nepočítal jsem s tím, že budu hrát každý zápas. Kvalita hráčů ve Slavii je jiná, vážím si toho, že tu můžu být, trénovat a občas hrát utkání. Už jen to, že můžu pozorovat hráče, kteří hrají každý zápas, mi něco dává. Nejsem uražený, to k tomu vůbec nepatří. Každý hráč si tohle musí prožít, navnímat atmosféru velkých zápasů a pak je hrát. Čekal jsem trpělivě na šanci, snažil jsem se odevzdat maximum na hřišti. Věřím, že se to povedlo. Za to jsem vděčný.