Článek
Tvrdíte, že zvolená taktika byla správná, ale přesto jste vysoko prohráli a už v kvalifikaci z Evropské ligy vypadli. To nejde dost dobře dohromady...
Ale jde, když se dopouštíme takových hrubých individuálních chyb, jako právě v zápase s Rumuny. Měli jsme hrát ze zabezpečené obrany na brejky, jenže jsme dostali po standardní situaci zahrávané z poloviny hřiště po obrovské chybě zbytečnou branku a všechno bylo rázem jinak. Taktika se musela měnit za pochodu, neboť rázem bylo třeba, abychom útočili a góly dali my. A soupeř toho využil.
Takže odmítáte, že by se pod čtvrteční blamáží podepsal kouč a že by plzeňské nezdary mohl trenér Uhrin?
Vina je stoprocentně na hráčích a nikoli na trenérovi. To my se dopouštíme hrubých školáckých chyb.
Jenže ty přece musí mít nějaký důvod, když se soustavně opakují?
Po remíze v prvním zápase v Rumunsku a ligové výhře nad Jabloncem se zdálo, že už se zase dostáváme do někdejší pohody, že remíza 1:1 z úvodního střetnutí je dobrým výsledkem, že se nic stát nemůže. Možná panovalo uspokojení až příliš.
Teď se může naopak stát, že za uspokojení zaplatíte. Plzeňský kádr je hodně početný a koncipovaný na to, aby hrál dvě soutěže současně, takže třeba dojde k tomu, že klubové vedení sáhne k jeho redukci...
Uvidíme, co se stane, dá se očekávat všechno. Ale rozhodovat bude vedení a nikoli my hráči.
Vyřazení musí mrzet o to víc, že jste po tři roky naháněli pohárový koeficient pro český fotbal a teď jste všechno pohřbili, neboť jste do něho přispěli hubenou remízou...
Pravdou je, že jsme do něho po tři roky přispívali největší porcí bodů. Doufejme, že to za nás teď vezme Sparta a potřebné body udělá.
To říkáte vy, jemuž sparťanský národ nemůže přijít na jméno?
V pohárech musíme táhnout všichni za jeden provaz, proto věřím, že Sparta nějaké body v Evropské lize udělá. A v příští sezóně se snad přidají ostatní týmy.
Všichni spoluhráči mluvili o velké fotbalové kvalitě Rumunů. Opravdu převyšovala soupeře, na které jste v předchozích sezónách naráželi?
S Kodaní, Trondheimem či třeba Mariborem jsme to měli také hodně těžké, protože to byli rovněž velice kvalitní protivníci. Jenže se nás drželo i štěstí, které nás samozřejmě nemohlo doprovázet věčně. Třeba s Lokerenem jsme nesměli inkasovat a nám se podařilo vyhrát 1:0. S Ploještí to mělo být to samé. Bránit, nedostat gól, hrát zezadu na brejky. Taktika zvolená správně, jenže po aktivním vstupu do zápasu přišla hrubá chyba a vše se otočilo. Soupeř vyčkával a při protiútocích trefoval všechno, co se mu naskytlo. Připomnělo mně to ligový zápas s Olomoucí, kdy hosté také vystřelili na naši bránu čtyřikrát a dali čtyři góly.
A výsledkem byla blamáž.
Neřekl bych přímo blamáž, ale mizerný výsledek určitě. V předchozích letech jsme měli v kvalifikačních předkolech neuvěřitelnou bilanci, ale teď jsme narazili. Čímž se ovšem nechci vymlouvat, protože postoupit jsme prostě měli.
