Článek
Nabitý program a boj o základní sestavu ho však donutily odsunout stranou studium na vysoké škole. Je v třetím ročníku oboru Lidské zdroje, veřejná správa na Vysoké škole Alexandra Dubčeka v Trenčíně. „Poslední dobou jsem moc nepokročil. Škola potřebuje čas a povinnosti se nedají nijak obelstít," vypráví.
Už měl absolvovat závěrečné zkoušky, ale zatím musel uzavření první fáze studia, po němž získá titul bakalář a bude následovat specializace na ekonomiku a marketing, odložit. „Ale nevzdám se. Nenechám si to ujít," plánuje odhodlaně.
V plzeňské kabině je mnohdy terčem vtípků na téma věčný student. „Už jsem absolvoval víc pokusů na vysoké," přiznává. „Byl jsem na fakultě tělesné výchovy a sportu, jenže dva profesoři mi neumožnili pokračovat při fotbalovém vytížení. Pak jsem začal ekonomickou univerzitu v Bratislavě. Po půl roce se škola přesunula do Púchova, kde jsem hrál. Dva ročníky jsem zdárně zvládl," vzpomíná.
Jenže zamířil za prvním zahraničním angažmá. V ruské Jaroslavli hrál rok a půl, pak přestoupil do Ružomberoku. „Chtěl jsem ve studiu pokračovat, jenže mi uznali jen polovinu zkoušek. Tak jsem to ukončil," vypravuje. Ale dlouho bez studijních povinností nezůstal. „U nás v Nové Bani, odkud pocházím, začala fungovat Fakulta ekonomických vztahů Vysoké školy Alexandra Dubčeka," popisuje, jak se znovu ocitl ve víru studijních povinností.
Ekonomika Bakoše baví
Skloubit povinnosti vysokoškoláka s úkoly hráče vrcholového týmu je pěkná fuška. Zvláště když Bakoš s Plzní účinkuje i na evropské scéně. „Někteří profesoři člověku umožnili absenci na přednáškách, výměnou jsem donesl seminární práci. Byl jsem zapsaný na bakalářské studium, kam se chodilo jednou za týden na celý den. Ve zkouškovém období pak v pátek a v sobotu, což se ale s fotbalem moc neslučovalo," krčí rameny Bakoš.
Netuší, zda mu děkan umožní pokračovat ve studiu, aniž by musel opakovat některé z dosud absolvovaných zkoušek. „Ekonomika mě moc baví. Na internetu sleduju veškeré dění, mám vybrané servery pro odborné zpravodajství. Ale nejsem až tak úplně kovaný. Je vidět, že mi chybí poslední krůček v podobě dokončení studia. Bylo by fajn, kdybych se mohl po fotbale prosadit na ekonomickém poli," sní Bakoš.
Speciální motivaci mu obstarává přítelkyně, která absolvovala stejnou školu. „Začala rok po mně a už skončila. Hecuje mě, že moje studium je nekonečné. Ale já se umím kousnout," tvrdí Bakoš.
Profesory fotbal zrovna nebere
Fakt, že hraje fotbal a je slovenským reprezentantem, mu situaci nijak neulehčuje. „Někteří profesoři mi vyšli vstříc, ale u mnoha jsem měl naopak pozici ještě horší. Neměli sport rádi a fotbal vůbec neřešili. Těch byla většina," vypravuje.
Do stejného ročníku chodil s Veronikou Zuzulovou, úspěšnou slovenskou reprezentantkou ve sjezdovém lyžování, která na přelomu roku vyhrála dva závody Světového poháru. „Byli jsme společně na zkouškách. Jednou jsem jí radil," vzpomíná s úsměvem Bakoš.
Liboval si v mikroekonomii či odborné matematice. „Fakt paráda," rozplývá se při vzpomínce na obory nahánějící běžným smrtelníkům hrůzu. „Všechno je jen o trpělivosti. Myslím, že vědomostně na tom nejsem zle," přemítá hráč, který má v kabině několik kumpánů v ekonomice rovněž řádně zběhlých. „Hlavně s Mariánem Čišovským řešíme vývoj kurzů a probíráme ekonomické zpravodajství."
