Článek
„Na této úrovni rozhodují silově a dynamicky vybavení hráči, které mají na klíčových pozicích lepší čeští soupeři. Tou jsou právě ti dobře zaplacení hráči. Elitní rumunský kluby si je můžou dovolit angažovat," podotýká Jindra. „Do určité míry tomu lze čelit systémem, taktikou, disciplínou, soudržností. Ale na hřišti se už vykládají karty na stůl. Můžete je porazit, ale ne porážet," dodává kouč.
V době, kdy působil v Kluži, její roční rozpočet byl třikrát vyšší než ten současný sparťanský. Tedy kolem jedné miliardy korun. Platy hráčů se pohybovaly mezi 15 až 20 tisíci eur měsíčně (400 tisíc až 540 tisíc korun).
Jenže pozor, není to jen o zahraničních hvězdách. Vysokou kvalitu týmům přinášejí i Rumuni. „Za prvé jich je třikrát víc než Čechů, za druhé se musejí prosadit v konkurenci vynikajících cizinců. Rumunská liga má zákonitě vyšší úroveň, nemůžeme si nalhávat opak," tvrdí Jindra, který uvádí několik zajímavých postřehů ohledně fungování rumunského fotbalu, i tamní mentality.
Fotbal na nejvyšší úrovni v Rumunsku je one man show. Se zásadní orientací na A-tým. „Kluž byla tehdy jednoznačně nejlépe vedený klub v zemi. Jako jediná neměla problém s výplatami. Ale mládež se dělala diletantsky, na žákovské i juniorské týmy se kladl pramalý důraz," vzpomíná Jindra.
„V Rumunsku je to o tom, že se nějaký bohatý člověk rozhodne dávat peníze do fotbalu. Ve velkém. Přitom nekouká napravo, nalevo, je přímočarý. Ve stylu, tady máš peníze, tak hraj. A rozdílovou kvalitu si přivede z ciziny," říká 43letý kouč. V roli asistenta Sparty vypracovával pro letenský klub analýzu Vasluje, na který Pražané narazili v Evropské lize.
„Klub ležel v chudém kraji, platil ho člověk, který řídil zemědělství v celé oblasti. Rozhodoval jako otrokář. Místní mi říkali, že pětice brazilských hráčů měla svoje sluhy. Šéf každému z fotbalistů vyplácel 20 tisíc euro měsíčně, lidem, kteří jim byli k ruce, 400 euro. To byl tehdy v Rumunsku plat učitele. Brazilcům myli auta, uklízeli jim, zařizovali, co dotyční potřebovali. Byli za to vděční," uvádí trenér Jindra, který přidává úsměvnou historku, vypovídající o rumunské mentalitě.
Na jedné recepci v Bukurešti se mu nejmenovaný člověk pochlubil, že jeho známý prodal byt a koupil si merdeces. „Zeptal jsem se ho, kde teď bude bydlet. V tom mercedesu, zněla odpověď," směje se Jindra. „Oni neřeší, co bude zítra, žijí ze dne na den," dodává.
