V Groningenu jsou lidé na fotbalisty hrdí, vzpomíná Švejdík na angažmá v Nizozemsku

Hodně. Je to určitá nostalgie. Jsem z návratu šťastný, přestože když jsem před pěti lety Groningen opouštěl, bylo to všelijaké.

Měl jsem velké problémy sám se sebou. Bylo to těžké období. Je běžné, že klub dělá s hráči oficiální rozloučení při domácích zápasech. Já odešel zadními dveřmi. Byl jsem zrovna po druhé operaci kolene v Amsterdamu, přijel do Groningenu a během dvou dnů se odstěhoval.

Tušil jsem, že v klubu nezůstanu. Jednalo se o mém setrvání, ale konkrétní nabídka nepadla. Byl jsem po zranění, navíc začala finanční krize. Kluby začínaly šetřit. Šance na návrat pak už nebyla. Když se člověk podívá na soupisky nizozemských týmů, jsou to vlastně ještě děti. I sami Holanďané přiznávají, že jejich ligové zápasy někdy připomínají dětská hřiště.

Ne. Zažil jsem tam dobré i zlé, ale v hlavě si uchovávám jen dobré vzpomínky. Hned po mém příchodu jsme hráli předkolo Evropské ligy, nastoupil jsem do velkých zápasů s Ajaxem, PSV Eindhoven či Feyenoordem. Jde o duely, na které člověk nikdy nezapomene. Beru to tak, že zranění k fotbalu patří.

V tréninku tehdy při hře jeden na jednoho vystřelil spoluhráč levou nohou, což byla jeho slabší. Nějak špatně zkoordinoval pohyb a trefil mě nártem do ruky tak silně, že mi ji zlomil. Musel jsem na operaci. Paradoxně šlo o mého konkurenta na místo v sestavě. K mému překvapení přišel do nemocnice, omlouval se. Léčil jsem se tři a půl měsíce, což mě trošku zaskočilo. A pak jsem ještě musel hrát s ortézou. Ale jak jsem řekl, zranění k fotbalu patří.

Holanďani jsou otevření, zvídaví a komunikativní. V Česku, zejména v Praze jsou lidé více uzavření. Tudíž odchod do Nizozemska byl příjemný. Zpočátku byl problém s komunikací. Myslel jsem, že umím dobře anglicky a německy. Jenže jsem nebyl schopný komunikovat, reagovat. Naštěstí jsem se rychle naučil holandštinu, což mi situaci usnadnilo. A pomohl fakt, že jsem byl v Groningenu s přítelkyní. Ve dvou je vše snadnější. Rychle jsme si zvykli. Poznali jsme skvělé lidi, získali přátele. Třeba paní, která se narodila v Česku a její manžel pochází z Indonésie. Potkali se v Praze a cestou do jeho rodné země zůstali v Nizozemsku. Určitě se setkáme, stejně jako s dalšími známými. Těším se.

Jde o pěkné studentské město. Hodně silný je vliv Severního Moře. Kolem Groningenu nejsou žádné kopce. Absolutní placka. Pořád fouká vítr, často je mlha, mrholí, a pokud nemrholí, tak prší. Když jsem odjížděl do Groningenu, měl jsem rád takový ten český letní deštík. Po měsíci v Nizozemsku jsem déšť nesnášel. Byl všudypřítomný.

Lidé neřešili, kdo udělal chybu v zápase. Starali se jen o to, kolik utkání skončilo a kdo vstřelil gól. V případě prohry nehledali viníky, spíše se snažili najít něco pozitivního. Jak je Groningen na severu Nizozemska trošku osamocený, lidé jsou na hráče hrdí. Profese fotbalisty je tam vnímána jinak, než v Česku. S větším respektem.

Majitel Groningenu mi u nás sarkasticky gratuloval k bodu... Ale lidé v klubu jsou velmi přejícní, vstřícní. Myslím, že si mě oblíbili. Prohodili jsme jen pár slov, byli v pohodě. Doufám, že nyní budu šťastnější já a zápas bude mít z libereckého pohledu lepší scénář s krásným koncem.

V Groningenu jsem se naučil, že nestačí jen absolvovat trénink. Je třeba starat se o tělo, které mě živí. Hledám různé možnosti, jak být lepší a zdravější.

Chodím na kondiční cvičení, před dvěma měsíci jsem začal s pilates. Jde o koncentraci. Má to spoustu výhod, které nejsou na první pohled patrné. Je třeba vnímat vlastní tělo. Rozhodně jde o pozitivní záležitosti pro psychiku. Člověka cvičení posouvá dál fyzicky, ale i mentálně.

Já se s tím moc nechlubím. Ale třeba pilates v Liberci absolvují i další kluci. Nynější generace o sebe více dbá. Hráči mají větší možnosti přestoupit do zahraničí, proto se o sebe více starají. Spousta kluků odešla ven, ale tam zjistila, že nestačí jen odtrénovat. Že je třeba komunikovat, chovat se v kolektivu. Dostávají facky, které je nutí se o sebe více starat. Nikdy nezapomenu na Tomáše Ujfalušiho po návratu do Sparty. Byl od rána do večera v posilovně, pořád se protahoval, cvičil. Je jasné, že jeho úspěšná kariéra a plno úspěchů není jen dílem náhody.