Učí mě Ušťo, Oliš a Bořa. Ogbu baví češtinou, žasnou z něj i trenéři Slavie

Soluň (Od našeho zpravodaje) - Po sociálních sítích koluje video, jak čtyřiadvacetiletý Afričan jadrnou češtinou při tréninku chválí a hecuje spoluhráče.

Sešívané příznivce náramně baví jeho boj s jazykem, který cizincům mnohdy nejde přes pusu. „Čeština má spoustu výrazů. Pro jedno vyjádření máte mnoho způsobů,“ líčí. Když s ním při rozhovoru přecvaknete do angličtiny, spustí, kdo je jeho učitelem češtiny.

„Ušťo! Ten se mnou mluví pořád.“

„Oliš!“

„Kaptn Bořa. Pochytávám česká slůvka, když mluví s trenéry.“

Nechytáte se? Asistent Houštecký. Obránce Holeš. Kapitán Bořil.

Jelikož posledního zmíněného sejmula na soustředění v Marbelle nemoc, bude hlavním vůdcem slávistické defenzivy při čtvrtečním klání Evropské ligy v Řecku proti PAOK Soluň (21.00 h) právě výrazný Nigerijec.

Možná mu trenéři svěří i kapitánskou pásku. Na pravačku si ji Ogbu natáhl už ve Španělsku při nedělní generálce proti Philadelphii (1:0).

Úspěchy novodobé Slavie souvisí i s africkými trumfy - Ngadeu, Deli, Olayinka nebo Traoré. Někteří platili za lídry v kabině. Jiní na hřišti. Další tmelili kolektiv a začleňovali do něj další cizince.

Ogbu snoubí vše dohromady. Trenéři žasnou, jak se přirozeně a okamžitě zhostil role šéfa i mentora. „Takhle rychle se dlouho nikdo nevyprofiloval,“ líčí jeden z trenérů Slavie Zdeněk Houštecký. „Strhává ostatní. Má mentalitu i charakter. Pochopil, co náš realizační tým po hráčích chce.“

Ogbu dorazil do Vršovic před dvěma lety z norského Lilleströmu. Manažer ligového áčka Stanislav Tecl ho v pořadu Přímák na Sport.cz s nadsázkou označil za generála africké kliky v kabině. „Je jako jejich táta. Drží je pod krkem. Když jde cvičit, nařizuje, ať jdou s ním. Řídí je jako vojenskou jednotku,“ líčí Tecl.

Ogbu poučuje. Vysvětluje. Radí. Inspiruje.

Třeba asistent Houštecký vypíchne historku, jak osmnáctiletého Teaha seřval po jednom z jeho úvodních tréninků v Edenu, když mu nevonělo jeho bránění a běhání.

Ogbu si odchytil mladý talent při odchodu do kabin, objal ho kolem ramen a otcovsky konejšil: „Bráško, takhle ne.“

„Kluci jsou mladí a někdo je musí učit a pomáhat jim. Pokud chcete být šampiony, musíte hrát líp, pracovat víc a tlačit výkony nahoru,“ vysvětluje Ogbu. „Trenéři o tom mluví, já jim to můžu i ukazovat.“

Jak by vlastně popsal důstojník Ogbu svoji jednotku?

Záložník Oscar. „Není to žádný macho, ale vnímavý a úžasný kluk, který nemá rád problémy. Moc toho nenamluví. Když ale něco říká, posloucháme ho.“

Levonohý diamant Diouf. „Říkám mu play guy! Hravý kluk. Často si prozpěvuje. Nechápu význam textů, protože je to senegalská hudba. Když nastane zápas, přepne. Skvělý kluk!“

Křídelník Michez. „Pořád je mladý, není u nás dlouho. Jeho život řídí fotbal. Jakmile přijdu do jeho pokoje, vždy odpočívá.“

Zimní posila a krajan Moses. „Další nováček. Jsme spolu tři týdny, znám jeho agenta. Snaží se pochytit naši filozofii.“

O Teahovi už trošičku řeč byla, ale Ogbu přidá: „To je můj kluk, moje novorozeňátko! Je to moc dobrý hráč. Někdy je hravý až moc, ale líbí se mi, že poslouchá.“

Ogbu pro druhou půlku sezony odloží masku, kterou nosil po vážném úrazu. V zářijovém ligovém šlágru proti Plzni (3:0) utrpěl zlomeninu jařmového oblouku, s níž musel na operaci.

„Dostal jsem do hlavy spoustu úderů, ale tohle byl první, který mě vyřadil,“ líčí. „Hned po zákroku jsem si na tváři nahmatal ve tváři díru. Bolest jsem necítil. Ta se dostavila později a stupňovala se, když jsem jel sanitkou do nemocnice. Kdyby mi doktoři nedali tišící léky, nevydržel bych to.“

Obratem se ozval norské přítelkyni, která zrovna letěla na výlet do Ameriky. Jakmile přistála, sháněla letenku a vracela se do Prahy. Lékaři ve vojenské nemocnici jejímu milému mezitím vysvětlovali, že měl ohromnou kliku. Pokud by se poničená kost víc vzpřímila, mohl mít po kariéře.

„Věděl jsem, že to nenastane,“ dušuje se Ogbu. „Věřím v Boha, který nechtěl, aby nastal konec. Jednou přijde, ale ne teď.“

Nigerijská opora marodila měsíc, zmeškala sedm soutěžních mačů. Po návratu byste kromě ochranné masky na obličeji nepoznali, že utrpěl těžké zranění. „Jsem nastavením bojovník. Neměním styl. Co se má stát, stane se. Hraju dál svůj fotbal. A věřím, že mě to posílí a budu silnější než dřív,“ praví odhodlaně.

Ogbu přispěl k bezvadné sešívané jízdě v domácí soutěži. Po podzimu si Slavia vytvořila sedmibodový náskok před druhou Plzní. Prohrála jen při prosincové derniéře v Teplicích.

Se Slavií zatím vyhrál jen předloni domácí pohár. „Vždycky chci být šampion. Jednou chci dětem ukázat, za jak nádherný klub jsem hrál, a co jsem v něm dokázal,“ říká.

Ne, Ogbu z Edenu neprchá. Zůstává ovšem legitimní otázkou, jak dlouho v Česku vydrží. O umu neohroženého válečníka vědí i na renomovanějších evropských adresách. Trenér Trpišovský by k Nigerijcově jmenovce dal rád cedulku: Neprodejný.

„Může se to stát,“ usměje se Ogbu. „Můžeme přeci na podzim hrát Ligu mistrů, což je nejvyšší úroveň klubového fotbalu na světě!“