Článek
Bude platit zápisné? „To ne, v mém věku to už fakt není na pořadu dne," usmál se Petr Rada. „Pokud bychom však udělali nějaký dobrý výsledek, můžeme se ještě o něčem pobavit," dodal ovšem.
Když se po konci hráčské kariéry v roce 1996 vrhl do trénování, metami jako jsou evropské poháry se nezatěžoval. „Samozřejmě, že cíle máte mít vždy ty nejvyšší, ale na začátku jsem se chtěl hlavně dostat do ligy. A že jsem trénoval Slavii, Spartu a národní tým, to je něco navíc. A tohle je další takový bonus. Je to určitě příjemný. Přijdete do jiného prostředí, hrajete před plným stadionem... Je to výzva, posun, ale na lavici budete do zápasu vtažený stejně jako jindy," poznamenal kouč známý tím, jak fotbalové mače u lajny emotivně prožívá.
Přestože ho jako trenéra čeká v pohárech debut, velmi dobře ovšem ví, co jeho partu na podzim čeká. Jako obránce odehrál v dresu Dukly Praha v Poháru UEFA, Poháru vítězů pohárů či Poháru mistrů evropských zemí spoustu bitev s věhlasnými soupeři. Třeba s Manchesterem United, Barcelonou, Benfikou Lisabon, Leverkusenem, Dynamem Kyjev...
„Byly to velké zážitky. Pamatuji třeba zápas s Dynamem Kyjev s Blochinem a Belanovem v sestavě, oba mají Zlatý míč. Týden mně z něho hučelo v uších, jaký to byl fofr! Jestli někdo říká, že až dnes jsou hráči rychlí, tak tihle byli abnormálně rychlí už před pětatřiceti lety. To jsou zápasy, na které nezapomenete nikdy. A to samé platí i pro trenérskou kariéru. Měl jsem to štěstí, že jsem trénoval nároďák," poznamenal bývalý obránce, jenž k reprezentaci nastoupil po veleúspěšném Karlu Brücknerovi v roce 2008. Po rozdělení Československa v pořadí jako čtvrtý muž.
„Hned první zápas jsme hráli s Anglií ve Wembley pro devadesát tisíc fanoušků. To je úplně nejvíc," i po deseti letech zjihnul při vzpomínce na debut. Shodou okolností se hrálo den před jeho padesátými narozeninami. Petr Čech a spol. uhráli cennou remízu 2:2.
„Bylo mi padesát, ale přiznám se, že nervózní jsem byl. Tam když přijdete na hřiště, tak pomalu nevíte, kde máte mančaft a kabinu, jak je to velikánský. Tehdy Anglii vedl slavný Fabio Capello. Nejsem silný v angličtině, takže jsem si napsal na papírek, co jsem mu chtěl při prvním setkání říci, ale někde jsem ho ztratil. Takže jsem mu jen řekl jen „good luck" a bylo to," usmál se při té vzpomínce. „To jsou zážitky, které ve vás zanechají stopu. Milníky, na které nejde zapomenout," doplnil.
Nyní je před další metou. Francouzská slovíčka před čtvrtečním utkáním s Rennes však už nepotřebuje. „Za prvé teď už určitě nejsem tak nervózní, za druhé tehdy to bylo spíše z úcty, Capello byl starší než já. Teď je trenér Rennes mladší, takže doufám, že on přijde ke mě a bude umět česky," smál se Rada.
Pochopitelně žertoval, ale mimoděk tím malinko poodhalil, jak se chce k utkání s favorizovaným Rennes postavit. S respektem, ale také zdravým sebevědomím.
„Z mého pohledu začínáme na hřišti jednoho z nejtěžších soupeřů. Však Rennes hraje ligu mistrů světa. Určitě nás nečeká nic jednoduchého, máme respekt, ale jedeme tam tvrdě pracovat, nejedeme si to tam užít, tohle slovo nemám rád. Zažil jsem to jako hráč a myslím, že český fotbal by se neměl mít čeho bát. Hrát se dá s každým. Samozřejmě ctím kvalitu soupeře, ale pokud se budete bát, budeme to mít těžký. Chceme ukázat, že do Evropské ligy patříme," uzavřel Rada.
