Článek
Na zápas s Groningenem jste se hodně těšil. Jak jste si ho užil?
Bylo to zvláštní hlavně před zápasem. Hodně se mluvilo o mém angažmá v Nizozemsku, pozornost byla skutečně velká. Ale jakmile jsem šel na hřiště, už jsem nic neřešil. Moc jsem si utkání užil. Atmosféra byla skvělá, fanoušci obou týmů byli výborní. Hlavně první poločas mě moc bavil, protože jsme hráli pěkný fotbal a měli hodně příležitostí. Po přestávce už to tak dobré nebylo, ale pořád jsme měli mnoho gólových šancí. Konec byl pochopitelně hodně hořký.
Soupeř vyrovnal z diskutabilního pokutového kopu v šesté minutě nastavení. Panovala v šatně Liberce velká zloba směrem k rozhodčím?
Jde o situaci, která k fotbalu patří. Měli jsme proměnit některou z šancí a zvýšit na rozdíl dvou branek. Nebo prostě dohrát zápas jinak. Vždyť jsme měli početní převahu, Groningen dohrával v deseti. Tudíž bylo chybou, že jsme nebyli odvážnější a pustili soupeře k nakopávaným míčům. Centr předcházející penaltě jsme vůbec neměli dopustit. Je to pro nás velké ponaučení do budoucna.
Můžete přiblížit, jak jste penaltovou situaci viděl vy, ať už přímo na hřišti nebo později ze záznamu?
Na trávníku jsem viděl jen Hateboera, který s křikem padá k zemi. Brankář Tomáš Koubek mi říkal, že do soupeře někdo žďuchnul. Pak jsem na dopingové zkoušce seděl s Mahim. Bavili jsme se o celé situaci. Sám přiznal, že nešlo o penaltový faul.
Podle televizních záznamů je patrné, že právě Mahi zezadu strčil do Bartošáka, který ztratil koordinaci a drcnul do Hateboera, což sudí vyhodnotili jako faul. Jak jste na Mahiho slova reagoval?
Byli jsme spolu u komisařů asi hodinu, než jsme odevzdali vzorek. Ukázal se jako hodně zvláštní, byl svůj. Celou situaci mi popsal vlastně přesně, jak se stala a dost se smál, že rozhodčí zákrok posoudil jako penaltový. Vyprávěl, jak se divil, že rozhodčí píská proti nám. Nijak netajil, že k žádnému faulu na jejich hráče nedošlo. Ale já se nechci vymlouvat na penaltu. Měli jsme si vítězství uhrát sami a tenhle okamžik bychom vůbec neřešili.
Neměl jste v tu chvíli ještě větší vztek?
Už bych si stejně nepomohl. On byl vážně svůj. Nejprve byl šokovaný, že mluvím holandsky. Ptal se mě, jestli jsem někdy hrál v Nizozemsku. Když jsem mu řekl, že přímo v Groningenu, tak byl dost překvapený. Dost jsem ho tím pobavil. On třeba vůbec nevěděl, kolikátí jsme s Libercem v lize. Netušil o nás vlastně nic. Tvrdil, že vůbec nečte noviny, nesleduje média.
Hráči Groningenu i trenér nizozemského týmu vystupovali před zápasem velmi sebevědomě a vyhlašovali, že vítězství berou jako samozřejmost. Výkonem na trávníku následně svá slova příliš nepodpořili, ale stejně byli hodně sebevědomí.
Oni prostě mají takový naturel. Zaznamenal jsem ta slova, i komentáře po utkání. Kdyby někdo z fotbalistů řekl něco takového v Česku, hned by se mu to vrátilo, pokud by se zápas nepodařil. Ale Nizozemci už jsou takoví. Před zápasem jsem mluvil s jejich trenérem a ten mi říkal, že mají super mužstvo ve skvělé pohodě. A já vlastně ani nic jiného nečekal (směje se).
