Článek
Trpišovský měl ale po pohárovém vítězství nad momentálně čtvrtým týmem francouzské Ligue 1 po ruce příkladů víc.
„Třeba Tecla, který po odchodu Součka, Coufala či Škody na sebe bere v kabině roli lídra a snaží se pomáhat ostatním. Třeba Musu, který nenastoupil proti Nice ani na minutu, přesto jsem na něm viděl, jakou radost měl z výhry. A o Olayinkovi, bojovníkovi s ohromným srdcem, ani mluvit nemusím. Když mu před týdnem zlomili v zápase s Leverkusenem nos, už po dvou minutách se sháněl v šatně po masce, aby mohl proti Nice hrát," vyjmenovával slávistický kouč hráče, kteří přebírají role po svých předchůdcích.
„Mám z toho dobrý pocit, protože vidím, že jsme na dobré cestě," pochvaloval si posun, k němuž za poslední týdny v jeho hráčském kádru došlo.
Na hřišti to bylo v třetím díle Evropské ligy ostatně patrné. I trenér Nice Patrick Vieira to po zápase opakovaně přiznal.
„Slavia chtěla vyhrát mnohem víc než moji hráči, dala do utkání tři sta procent. Ostatně, všichni tři soupeři v naší skupině prokázaly mnohem větší dravost a chuť hrát než my, jejich motivace byla také mnohem silnější," netajil Vieira, jak frustrovaný a zklamaný z výkonu svého týmu v Edenu byl.
„Pravda ležela na hřišti," mohlo Trpišovského těšit, že v konfrontaci se soupeřem figurujícím v popředí francouzské ligy, měli jeho svěřenci jasně navrch, protože nikoli jména, ale odvedený výkon byl pro vývoj a výsledek střetnutí podstatný.
„Pracovitost, pohyb, zvládnutí taktických úkolů, které nebyly vzhledem k rozestavení praktikovanému soupeřem pro hráče vůbec jednoduché, to vše mluvilo pro nás. Zrovna tak jako mentalita a srdce, které jsme do zápasu dali. Ochota rvát se do roztrhání těla, kterou kluci stejně jako proti Leverkusenu prokázali. I proto jsme i nad Nice vyhráli."
Přitom vzhledem k pěti hráčům uvrženým po pozitivních výsledcích testů na covid-19 do karantény skládal slávistický kouč sestavu za pochodu. A na některých místech do ní dosazoval hráče, který mu v kádru zbyl, aniž by měl možnost volby.
Proto se v základní sestavě dostalo na devatenáctiletého Simu i třeba na zmiňovaného Oscara.
„Příběh Simy je až neuvěřitelný. Přišel jako hrotový hráč, který umí jen francouzsky, ale je až neskutečné, jak rychle se učí. Slavia v něm má hotový poklad. Nejenže je pokorný a obrovsky pracovitý, ale fyziognomií je podobný Coufalovi. Také typ hráče, který se ani po několika opakovaných sprintech neunaví," rozpovídal se Trpišovský o devatenáctiletém senegalském mladíkovi, kterého nechal na pohárovou soupisku dopsat na poslední chvíli a teď kvituje, že to udělal.
Příběh slavistického Marcela, jak překřtil o tři roky staršího Liberijce Oscara, je podobný.
„Už po jeho příchodu jsem byl přesvědčen, že jeho místo je nikoli ve středu hřiště, ale u lajny. Stylem hry mi skutečně připomíná Marcela z madridského Realu, takže před čtvrt rokem jsme ho při tréninku začali k lajně dávat a proti Nice jsme ho tam mohli využít. A on nejenže všechny úkoly zvládl, ale ještě poprvé po devíti měsících na hřišti mluvil a povzbuzoval spoluhráče," spokojeně se usmíval slávistický kouč, protože i tahle jeho předtucha se naplnila a ve čtvrtek pomohla k výhře nad Nice.