Článek
Milán (od našeho zpravodaje) - I Trpišovský žasnul, jak se stejný stadion v útrobách mezi zápasy Rossoneri a Interem mění. Každý obraz, každý potah na sedačce v lóži, každá vlajka musí být v barvách klubu, který zrovna hraje domácí zápas. „Ani si nedokážu představit, jak náročná výměna každého detailu musí být,“ míní Trpišovský. Jeho družina tu nastoupila už před čtyřmi a půl lety v Lize mistrů proti Interu.
Přebarvení stadionu z modročerné na červenočernou a zpátky trvá různě. „Když hraje jeden tým v neděli a druhý ve čtvrtek, je v úterý hotovo. Ale když je na to celý týden, tak se nespěchá,“ usmívá se průvodce Stefano při prohlídce San Sira. Malé usnadnění je, že každý z milánských týmů má vlastní kabinu, takže tam práce odpadají.
Oba rivalové se tu porovnají. „V Praze si to asi neumím představit, jsme rádi za svůj vlastní stadion. Těší mě, že máme zázemí, lokalitu i domov jen pro sebe. Určitě bych neměnil a s nikým se nedělil,“ reaguje Trpišovský na myšlenku, že by Slavia a Sparta obývaly jednu arénu.
San Siro, pojmenované po legendárním hráči Giuseppe Meazzovi, je výjimečné. „I hráči, kteří nastupovali v Premier League nebo bundeslize, jsou z atmosféry unešení,“ tvrdí místní. Monstrózní konstrukce nebo houpající se tribuny dojem umocňují. Uvnitř v muzeu najdete zase plno cenných artefaktů, vystaveny jsou v něm dresy Pelého, Maradony, Messiho, Ronalda, Eusébia, Beckenbauera a mnoha dalších. Můžete si prohlédnout i dresy italské reprezentace ze všech historických období. Je to krásné a působivé.
20240306_110722Video: Sport.cz
Vrátí se sem ale některý z českých klubů ještě někdy? Ne, nemysleme na jejich výsledky. Jde o to, jak dlouho se na San Siru bude ještě hrát. Debata o jeho budoucnosti se vleče léta. Už při první návštěvě Slavie tahle živá diskuse probíhala.
„Nevíme, co bude,“ pokrčí rameny průvodce Stefano. „Stadion je města, v následujících dnech se bude zase jednat. Starosta se chce s oběma kluby domluvit, ale Inter i AC Milán mají plány na vlastní stadiony a chtějí se odstěhovat,“ líčí situaci.
Nedávno se dokonce hovořilo o tom, že by byl chrám, do kterého se vejde až osmdesát tisíc lidí, zdemolován. Radikální plán, který vyděsil nejednoho fotbalového romantika, šel nakonec k ledu. „Pokud zbouráte takový stadion, nezničíte jen beton a stavební materiál, ale i ducha lidí, kteří na něm byli,“ říká v reportáži DW Claudio Trotta, viceprezident výboru za záchranu stadionu.
Osud San Sira v Miláně rezonuje. Jeho obránci odkazují na historický význam, působivou atmosféru a neobyčejné kouzlo, druzí upozorňují na jeho nedostatky. Tím hlavním je, že nestačí požadavkům doby. Poslední velká rekonstrukce proběhla před mistrovstvím světa v roce 1990, diváci nemají pohodlí a servis jako v moderních arénách jinde v Evropě.
A AC Milán s Interem v současné situaci trpí. Oba italské kolosy cítí, že aby mohly držet krok s kontinentální špičkou, potřebovaly by vlastní stadiony, které budou jejich a budou z nich finančně profitovat jak z fotbalu, tak dalších akcí. Své arény chtějí, pracují na projektech.
Ale i kdyby mělo San Siro osiřet, jeho aura nezmizí.
