Článek
Před třemi týdny odnášeli v Glasgowě Koláře na nosítkách a s otřesem mozku, přeraženým nosem, zlomenou čelní kostí a s obličejem, které kolíky kopačky domácího hráče rozervaly krvavými šrámy, ho odváželi do nemocnice.
Za tři týdny stál už zase v bráně.
V duelu s Arsenalem, který byl pro Slavii obrovsky důležitý.
„Věděl, jak moc ho mužstvo potřebuje a ani na vteřinu nezaváhal. A to ještě před deseti dny nikdo nevěřil, že se bude schopen po trávníku na Emirates Stadium projít, natož pak zápas odchytat," netajil kouč Slavie, jak moc přítomnost Koláře pro spoluhráče znamenala.
„Obrovská morální vzpruha pro všechny. Jeden z důvodů, proč jsme zápas zvládli."
V kevlarové masce vyrobené na míru, v helmě, která chránila hlavu i čelo, tak šel Kolář do bitvy s Lacazettem a spol.
„Nevěděl jsem, jaké to v masce a helmě bude. Nic příjemného mít ji na sobě, protože mi po obličeji a do očí stékal pot a musel jsem se pořád otírat. Dopředu jsem viděl dobře, výhled do stran mi ovšem dělal trochu problémy," přiznával Kolář, že si musel na masku a helmu zvykat.
„A zvykat si budu muset dál, protože v ní budu muset osm devět týdnů vydržet. Stane se součástí mého chytání."
I přes nutné přivykání v tak náročném duelu, jaký Slavia v Londýně sehrála, vytasil Kolář šest minut před přestávkou zákrok ze sorty excelentních. To když hlavičku Holdinga vytahoval nad břevno...
„V první chvíli jsem myslel, že sudí bude pískat, protože míč už byl za lajnou. Centr ale do šestnáctky přiletěl, Holding vyskočil nejvýš a pak už to bylo jen o reflexu. Ten zákrok mi ale hrozně pomohl."
Pomohli mu samozřejmě i spoluhráči. A to přesto, že se složením obrany byl nucen trenér Trpišovský při absenci Kúdely a Deliho experimentovat a stopera udělat z Holeše, který si na tomto místě sestavy odbýval premiéru.
„Hrál famózně. Až jsem byl překvapený, jak bránil, jak odskakoval. Hrál na stoperu poprvé a všem vytřel zrak, jak zápas zvládl. Musím na jeho výkon pět jen ódy, protože dokázal, jaký je to hráč," pochvaloval si Kolář Holešovo účinkování, stejně jako výkon celé obrany.
„Vzadu jsme neměli žádný problém a nedělali jsem tam příliš chyb. Samozřejmě, měli jsme i štěstí, když domácí trefili tyč a břevno, ale v každém sportu člověk trochu štěstí potřebuje."
Proto ho tolik mrzel inkasovaný gól v samém závěru střetnutí.
„Mrzel strašně. O to větší byla euforie, když jsme v nastaveném čase vyrovnali a odvážíme si remízu. Navíc jsme dali venku gól, takže doufám, že i domácí odvetu zvládneme a postoupíme," vyhlížel slávistický hrdina už na Emirates Stadium semifinále.