Článek
První se mihl v Anderlechtu záložník Lukáš Zelenka, ale neprosadil se. Reklamu Čechům v tradičním belgickém klubu udělal následně útočník Jan Koller. „Jeho angažmá skončilo velkým úspěchem, stal se jedním z nejlepších útočníků v historii klubu. V Anderlechtu je tradiční, že když se hráč z nějaké země osvědčí, hledá na trhu jeho krajany. Platilo to pro Holanďany v 70. a 80. letech nebo pak pro Argentince, hráli tu třeba Nicolás Frutos, Lucas Biglia nebo Matías Suárez,“ uvádí Taildeman.
Začátky Kollera v Bruselu ale nebyly snadné. Jeho pořizovací cena byla na tehdejší dobu vysoko: 3 miliony eur. Taildeman přidává historku. „Jan vypadal spíš jako basketbalista a někteří lidé nebyli přesvědčení o tom, že je to správný útočník pro Anderlecht. Na jednom z prvních tréninků létaly skoro všechny jeho střely na střechu sportovního centra, které bylo hned vedle tréninkového centra. Jeden pán musel neustále chodit po schodech na střechu pro míče,“ říká belgický žurnalista.
„Jenže po pár zápasech začal dávat góly a pak přidával jednu branku za druhou. Trenér Aimé Anthuenis si sestavu bez něj neuměl představit. Jednou měl Koller zlomený prst, ale lékaři mu dali prášky na bolest a on hrál. Pak ho Anderlecht prodal do Dortmundu, tuším, že za 12,5 milionu eur, což byl tehdejší klubový rekord,“ vybavuje si Taildeman.
Následoval brankář Daniel Zítka, který v barvách Fialek vydržel osm let. „Velmi spolehlivý brankář s výbornou mentalitou,“ vypálí Taildeman. V Anderlechtu působili ještě obránce Martin Kolář, útočník Stanislav Vlček, záložníci Jan Polák a Lukáš Mareček a obránci Ondřej Mazuch a Jan Lecjaks. „Ne všichni se prosadili, třeba Lukáš Mareček to měl těžké, protože měl nahradit Bigliu a byl pod velkým tlakem, ale bylo na ně spolehnutí,“ vypráví novinář z deníku La Derniére Heure.
Zajímavý zápas Slavie s Anderlechtem je zejména pro Vlčka, který kmitá kolem áčka jako vedoucí mužstva. V Anderlechtu hrál od ledna 2008 do léta 2009. „Neměl úplně vytříbenou techniku, ale dával důležité góly. Vybavuji si branku proti Bruggám nebo v odvetě semifinále domácího poháru proti Beerschotu, tou zajistil postup Anderlechtu do finále,“ podotýká Taildeman.
Stanislav Vlček na archivním snímku z roku 2008
„Stani byl neustále pozitivní, a to i ve chvíli, kdy byl na lavičce nebo byl zraněný. Pořád se usmíval. Proto byl oblíbený u spoluhráčů i fanoušků, kteří pak byli z jeho odchodu smutní,“ tvrdí Taildeman. Vlček vstřelil za Fialky 13 branek a získal s nimi Belgický pohár.
Pro slávistického trenéra Jindřicha Trpišovského je zápas zvláštní z jiného pohledu. „Je to pro mě trochu jako návrat do dětství,“ vyznává se kouč. „Anderlecht byl jeden z prvních týmů, které jsem mohl vidět v televizi. Vnímal jsem ho jako giganta evropského fotbalu. Hrál tam Luc Nilis, který se stal mým velkým oblíbencem a velkým vzorem. Pak tam byli další velikáni jako Vincent Kompany nebo Enzo Scifo,“ dodává Trpišovský.
Okouzlil ho i stadion Anderlechtu, na kterém v letním předkole Ligy mistrů vedl červenobílé proti Unionu Saint-Gilloise. „Hrozně hezký stadion, takový klasický s historií. Je mi líto, že teď se tam nepodíváme,“ říká Trpišovský. Tak třeba v budoucnu se tam zase vrátí.
