Článek
Užíváte si hodně fakt, že jste nedílnou součástí sestavy?
Jsem v klubu už čtvrtou sezónu a poprvé mám pozici, kdy jsem stabilně v základu. Je to velké povzbuzení, na šanci jsem čekal hodně dlouho. V Bernu mě to teď vyloženě baví.
V čem je největší proměna?
Když jsem přicházel, měl jsem zlomenou ruku z mistrovství Evropy jednadvacetiletých. Můj konkurent se chytil a já paběrkoval. Když se pak trenéři vyměnili, nedostával jsem prakticky žádnou šanci, takže mi nezbylo než odejít na hostování. Zatímco jsem byl v Oslu, v Bernu se zase vyměnili trenéři. Nový kouč mě během působení v Norsku sledoval. Hned po návratu mi říkal, že monitoroval moje výkony a je si jistý mým přínosem pro tým. Slíbil, že dostanu šanci, kterou jsem opravdu dostal a hlavně ji chytil za správný konec.
Působení v Norsku tedy pro vás bylo hodně prospěšné...
Rozhodně ano. Řekl bych, že pro moji kariéru bylo dokonce možná klíčové. V Bernu jsem sbíral jen starty v závěrech zápasů, do nichž jsem naskakoval na deset patnáct minut. To byla zanedbatelná porce. V Norsku jsem získal hlavně jistotu. Hrál jsem tam pod trenéry, kteří působili v bundeslize. Předali mi spoustu zkušeností, pomohli mi hodně se zlepšit.
Jsou pravidelné starty velkým pohlazením i pro dlouho zkoušenou psychiku?
Každý den jdu na trénink s radostí. S vědomím, že mám důvěru trenéra. Určitě je to lepší než chodit na přípravu v pozici náhradníka. Líp se trénuje, osobní život je pohodovější. Nejsem typ, který by nějaké negativní emoce projevoval doma, ale všichni blízcí hodně prožívali, když jsem nehrál. Teď je to veselejší pro všechny.
Bern je ve švýcarské lize třetí, do Evropské ligy jste vstoupili pětibrankovou demolicí Slovanu Bratislava. Vládne v klubu pohoda?
Z Evropské ligy vyloženě nadšení. S vystupováním v domácí soutěži taky panuje spokojenost. Všechno ale zkalilo vystoupení v poháru, kde jsme vypadli s týmem z páté nejvyšší soutěže.
O vašem kolapsu s Buochsem referovaly i světové agentury. Vedení pak rozdalo velké pokuty...
První dva dny po prohře byla atmosféra hodně napjatá. Pořád se diskutovalo, co jsme udělali špatně. Naštěstí přišel další zápas, museli jsme se soustředit, aby se malér neopakoval.
Čemu jste vy sám přičítal pohárový nezdar?
Proti Young Boys jsou všichni ve Švýcarsku mimořádně motivovaní. Nám navíc zápas vůbec nevyšel. Možná jsme soupeře podcenili, navíc trenér hodně protočil sestavu.
Co pro vás znamená možnost čtvrteční konfrontace se Spartou?
Pro mě je to super. Můžu se ukázat v Česku. Fanoušci uvidí, že nehraju ve špatném týmu. Navíc mě můžou vidět naživo i rodina a kamarádi.
Budete mít na Letné velkou podporu?
Ano. Přijede desetičlenná delegace. Dorazí rodiče, bratranci, sestra s přítelem a ještě pár dalších lidí. Budu mít vlastní fanclub.
Snažil jste se nabudit spoluhráče, že souboj se Spartou je pro vás otázkou osobní prestiže?
Pro kluky Sparta není věhlasný soupeř. Oni tak berou Neapol. Spousta švýcarských spoluhráčů má italské kořeny, mnozí italsky mluví. Neapol je pro ně číslo jedna. Už po losu jsme se shodli, že kromě italského týmu nenarazíme na velkoklub, který by naše šance na postup zmenšil.
Ve sparťanském kádru jsou vaši bývalí spoluhráči z reprezentace do jednadvaceti let Dočkal, Vácha, Štěch. Řešili jste nadcházející duel?
Psal jsem si s Markem Štěchem, který mi byl i za svědka na svatbě. Probírali jsme situaci, těšíme se na vzájemný souboj, i když Marek na trávníku nejspíš nebude.
V čem vidíte největší sílu Sparty?
Rozhodně v Lafatovi, který je mimořádně produktivní. A pak v krajních hráčích, kteří rádi útočí. Při hře po stranách je Sparta hodně nebezpečná. Ale srovnávat moc nechci. Z hlediska zázemí a finančních možností je Bern určitě větší klub. A herní kvalita se ukáže ve čtvrtek.
