Článek
Egon Vůch v dresu Tobolu Kostanaj.
„Hráči v kazašské lize mají celkově vyšší kvalitu než u nás. Astana spolu s Almaty v soutěži nemají konkurenci. Samozřejmě Slavii přeju vítězství, ale myslím, že to Astana doma zvládne," tvrdí Vůch.
Sílu zítřejšího protivníka červenobílých poznal na vlastní kůži, v červenci s Tobolem v Astaně podlehl 0:2. „Hrají ťukes, v kombinaci jsou silní. A mají smrtící protiútoky díky úžasně rychlým hráčům. Jsou nesmírně sebevědomí. Hvězdou je Ghaňan Twumasi, střílí spoustu gólů. I nám dva dal," podotýká Vůch. „S Astanou budeme hrát za týden doma. Tak doufám, že je Slavia pořádně utahá," dodává s úsměvem 26letý záložník.
Nemyslí si, že z českého fotbalu mají v Kazachstánu velký respekt. Když se spoluhráčů ptá na českou ligu, pokrčí rameny. Fotbalisty, působící v tuzemské soutěži, neznají. „Pamatují se na Nedvěda, Baroše, Poborského, znají samozřejmě Čecha. A vzpomínají tu hodně na trenéra Beránka, který trénoval místní reprezentaci. Ptají se, jestli je v Česku, jestli ještě trénuje. Má tady dobré jméno," ujišťuje Vůch.
Do Kostanaje dorazil na počátku června, kdy se upekl jeho transfer z Plzně. Přivítaly ho 35stupňová vedra, v nichž se s týmem připravoval týdny na umělé trávě. Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám je tento povrch v Kazachstánu běžný. Od srpna má sice Tobol k dispozici i hřiště s přírodní trávou, tu si však fotbalisté už moc neužijí. V Kazachstánu začíná v těchto dnech zima, vydrží do dubna. „V prosinci všechny kluby odlétají na tři měsíce do tepla. V Kostanaji je prý i čtyřicet pod nulou," podotýká záložník.
Z prvního zahraničního angažmá zatím příliš nadšený není. Na trávníku mu život ztrpčuje přehnaná tvrdost. „Kazašsky fotbal je založený na abnormální agresivitě, někdy je to až brutální. V zápase i na tréninku jde o zdraví. Vůbec nepřeháním! Už třikrát se mi stalo, že do mě na předzápasovém tréninku zajeli tak, že jsem nemohl druhý den nastoupit. V Česku jsme v tomhle směru ohleduplní," uvádí Vůch, který v kazašské nejvyšší soutěži doposud nastřádal 9 startů. Na premiérový gól čeká.
V kabině se kluci často smějou, já většinou nevím čemu
Vzhledem k agresivnímu stylu musel významně změnit svoji hru. „Kdybych to neudělal, přišel bych o nohy," prohlašuje záložník. V Kostanaji je sám, ruštinou nevládne. Komunikace je pro něj poměrně složitá. „V kabině se kluci často smějou, jenže já většinou nevím čemu," přiznává Vůch.
Nejblíž má k makedonskému obránci Šikovovi a útočníku Bekičovi z Bosny a Hercegoviny. „Jdeme občas na kafe nebo do kina. Mezi sebou se docela domluvíme," culí se a přidává úsměvnou historku, jíž se spoluhráči náramně baví.
Na nejmenované sociální síti fungují v Tobolu dvě skupiny. První je výhradně pro hráče, na druhou mají přístup všichni v klubu. Od prezidenta až po uklízečku. „Trochu se protáhla oslava vítězství. Když jsem se ráno probudil, z legrace jsem si vzal z lednice pivo a vyfotil jsem se, jak ho jako piju. Bohužel jsem fotky poslal do nesprávné skupiny. Co bylo potom, si nechám pro sebe, ale kluci z toho mají srandu dodnes," směje se Vůch.
