Postup by vyrovnal zázrak z Marseille, zasnil se Sýkora při vzpomínce na neobyčejný triumf

Určitě. V pátek jsem byl nalomený, bolela mě hlava a také v krku. Absolvoval jsem vyšetření a po domluvě s trenérem víkend prožil v posteli. V pondělí už jsem se ale zapojil do tréninku.

Další zklamání už zažít nechci. Máme pořád vše ve své moci. Hrajeme doma, není důvod k panice.

Hned na úvod šlo v Liberci o domácí souboj s Marseille. Byl to můj první podzim v Evropě. Bral jsem souboj s francouzským týmem tak, že postup bude navíc. Udělali jsme tehdy sedm bodů a vyhráli právě v Marseille. Byla to paráda. Jenže poslední zápas jsme prohráli 2:4. Další rok jsme končili skupinu v Soluni. PAOK jsme brali všichni ve Slovanu stejně. Postup by byl vyšperkováním naší účasti. Loni se Slavií už jsem si říkal, že do třetice to vyjde. S Libercem jsme dvakrát potřebovali vyhrát, ale před rokem doma proti Astaně nám stačil bod. Ač jsem neuspěl ani jednou, na dva duely se Slovanem vzpomínám rád. Na ten v dresu Slavie nikoliv. Bylo to hodně hořké.

Strašně. Minulý rok jsme se o tom přesvědčili. Nesmíme si pouštět do hlavy, že nepotřebujeme vyhrát. A jít na trávník zvládnout zápas za tři body.

Rozhodně duel v Marseille. Nastoupil jsem s Davidem Pavelkou ve středu zálohy. Po pětadvaceti minutách jsem nevěřícně koukal na hodiny, že zbývá ještě tolik času do pauzy. Hráči soupeře, všichni do jednoho, byli jinde. Čelili jsme obrovské kvalitě, měli kliku, držel nás Koubek, a pak domácí uzemnil Láďa Coufal. Byl to nejlepší zápas, který jsem v Evropě odehrál. Euforie byla obrovská. Celý ten podzim byl neuvěřitelný. Trenér Trpišovský tým tehdy v létě poskládal převážně z druholigových hráčů. A my hráli o postup. Mělo to takový ten wow efekt. Nic lepšího jsem pak nezažil. Postup se Slavií by zázrak z Marseille vyrovnal.

Možná to bylo naší mezinárodní nezkušeností, ale tak vyspělého soupeře jsem na klubové úrovni nepotkal. Na hrotu hrál Mitchy Batshuayi a bylo pro náš šokující, jak rychle pracuje s míčem, je fyzicky vyspělý, dynamický, neuvěřitelně rychlý při náběhu. Uvědomili jsme si, jak jsme pozadu. Zvládli jsme zápas zarputilostí, ale doma se ukázalo, že při takovém rozdílu můžeme vyhrát jedno utkání z deseti. Když se člověk konfrontuje se zahraničními týmy, ukážou se nedostatky. Hráč se dozví hodně o vlastních schopnostech, ukáže se i fungování týmu. Proto je důležité, abychom se Slavií postoupili a dál sbírali zkušenosti.

Ne. Nemá to smysl. Třeba při druhé účasti s Libercem jsme v Karabachu vedli ještě v nastavení. Ale udělali jsme chybu. A na téhle úrovni ji každý potrestá.

Se Slovanem byla každá účast v základní skupině senzací. Ve Slavii je pozice jiná. Klub má větší rozpočet, účast v podzimní fázi je povinnost. Dvakrát jsme hráli o Ligu mistrů, minulý rok jsme po ní doslova sahali. Postup do jarní části je jasným úkolem.

Je fakt, že třeba právě v Marseille jsem devadesát minut zachytával náběhy neuvěřitelně hbitých hráčů. Teď je moje role jiná, ale defenzivní úkoly mám pořád. Byť se to mnohdy nezdá, úkolů směrem dozadu je hodně.