Článek
Lepší impuls na samém začátku svého působení na plzeňské lavičce si nemohl trenér Dušan Uhrin ani vysnít. Povzbuzení pro další práci a cestu s plzeňským mančaftem rovněž ne.
„My chtěli víc než oni, to rozhodlo. Prostě vítězství vůle a obětavosti nad fotbalovými kvalitami, šikovností a technickými přednostmi soupeře," glosoval Uhrin výhru a postup do osmifinále Evropské ligy.
Společný hlas: Pro sen jsme udělali strašně moc
„Snili jsme o postupu všichni. Tajně, to se ví. A udělali pro něj strašně moc. Bylo to na hranici sebeobětování, protože jsme padali do střel, vrhali se jim pod nohy, hráli na hranici svých možností. Fyzicky i psychicky strašně náročné utkání, padali jsme na hubu, ale stálo to za to," doznával autor prvního gólu Daniel Kolář, že takovou partii jako v Doněcku už dlouho nezažil.
„Měli jsme i štěstí, ale to přece přeje připraveným. Třeba já...Snažil jsem se pálit k tyči, ale domácí stoper balón tečoval, takže šel doprostřed brány a gólman už na něj nedosáhl," popisoval trefu, která byla pro další průběh odvety v Doněcku a nakonec i pro postup klíčová.
Zvláště, když za necelých pět minut přidal plzeňský tým druhou, o kterou se postaral Petržela.
„V tu chvíli jim spadl hřebínek, protože my se semkli a táhli za jeden provaz," připomínal Stanislav Tecl. „Nechali jsme na trávníku úplně všechno, takže postupujeme dál, ale tak běhavý zápas jsem dlouho nezažil."
Topili pod kotel stále víc, věděl své Bolek
„Ale nervy to byly až do konce, protože jak se blížil závěr, začali domácí topit pod kotlem ještě víc. Kluci mně však ohromně pomohli," přiznával Petr Bolek, který stál po půldruhém roce mezi tyčemi a své role se zhostil výtečně.
„Ale v závěru už jsem se raději ani nedíval, kolik minut sudí přidává. Všichni jsme si uvědomovali, jak je postup blízko a že musíme vydržet," netajil plzeňský gólman, že závěr střetnutí hektický byl a nervy pracovaly.
Uhrin se Šachtarem nikdy neprohrál
„Ale ustáli jsme to a postupujeme," liboval si šťastný plzeňský kouč a připomínal, že se Šachtarem hrál počtvrté a nikdy s ním neprohrál.
„A přitom jsem proti němu nastoupil s třemi různými mužstvy. Doněck má spoustu technických, ale také dost nervózních a psychicky labilních Brazilců, takže na ně vysunutí naší hry a střežení jejich hráčů po stranách platilo. V první půli jsme stoprocentně splnili všechno, co jsme měli, včetně dvou gólů. Po přestávce už jsem věřil ve zkušenost svých hráčů," oceňoval kormidelník Viktorie vůli a bojovnost svých svěřenců završenou postupem do osmifinále.
„Šachtar sice vyvinul veliký tlak, měl tři čtyři obrovské šance, dal i gól, který sudí pro ofsajd správně neuznal, ale nakonec to vyšlo. A to přesto, že ve druhé půli jsme byli hodně nepřesní a nepočínali si tak, jako do přestávky. Možná i proto, že Milanu Petrželovi se udělalo nevolno a já ho musel střídat dřív, než jsem plánoval."
