Článek
Tiraspol (od našeho zpravodaje) – Slavia tlačila, ale ve druhé půli prohrávala 1:2. Nakonec o třech bodech rozhodla v závěru nastavení díky proměněné penaltě.
Nezatrnulo vám, když si ji možná překvapivě vzal Muhamed Tijani?
Rozhodně ne, proměňuje pravidelně. Řešili jsme, kdo půjde kopat. Byli určení hráči, trenér Štěpán Kolář říkal, ať jde ten, kdo si nejvíc věří, kdo má největší chuť. Já jsem v tu chvíli nezasahoval, ale rozhodl bych stejně.
Kde jinak nastal zlomový moment zápasu?
Určitě s námi zatřásl inkasovaný gól na konci půle, měli jsme Šeriff přitažený k jejich vápnu. Tohle soupeři hodně nahrálo. V kabině jsme pak samozřejmě vše řešili, Šeriff využíval toho, v čem je silný. Do hlubokého bloku jsme se těžko dostávali, změnili jsme ve druhé půli útočníky i způsob rozehrávání. Zlomovým momentem do samotného závěru byl pak rozhodně gól Christose Zafeirise z přímého kopu na 2:2.
Šancí měla Slavia hodně, mrzí vás mizerná koncovka?
Ano, do utkání jsme velmi dobře vstoupili, dostávali jsme se do šancí, které jsme až na gól Vency Jurečky neproměňovali. Celkově koncovka moc povedená nebyla. Naštěstí se krásně prosadil Chris, snad po třech letech jsme trefili z přímáku bránu, když neberu Vencu Jurečku na Slovácku. Na konci jsme díky penaltě vyhráli a vydolovali tři body.
Najednou vedete skupinu o dva body, překvapila vás remíza AS Řím v Ženevě?
Určitě, a samozřejmě příjemně. Očekávali jsme, že boj o vítězství ve skupině bude spíše o skóre a vstřelených gólech, teď je to postavené jasně. Pokud vyhrajeme doma se Ženevou, jsme první.
Jak teď krotit emoce?
I kdyby se stalo v Moldavsku cokoliv, do zápasu s Ženevou jdeme s tím, že ho chceme zvládnout, budeme hrát před plným Edenem. Osmifinále Evropské ligy je v českých reáliích pořád něco mimořádného. Být před AS Řím je úspěch, který se docení možná později. Ale říkám, pořád nemáme nic v kapse.
Měl jste lehké obavy z komunikace na dálku s Jindřichem Trpišovským, byly namístě?
Nakonec jsme vše zvládli. Vše fungovalo super, mluvili jsme spolu o poločase, poslal nám nějaké postřehy a během druhé půle jsme přes kluky na lavičce řešili i střídání. Zapojoval se velmi výrazně.
Na levém kraji naskočil po delší době Andres Dumitrescu, následně šel ze hřiště jako první. Proč?
Střídání bylo primárně kvůli žluté kartě. Šeriff v tu chvíli vedl, tudíž jeho brejky byly ještě nebezpečnější. Ale Andres nabídl dopředu kvalitu a dozadu hrál zodpovědně. Delší dobu nenaskočil, bylo to pro něj těžké.
