Článek
Před dvěma lety jste své první ligové góly oslavil imitováním sokolsky klusajícího běžce. A už vám zůstal...
Na slavení gólů jsem nebyl do té doby zvyklý, tak jsem pořádně nevěděl, co mám dělat. Nějak mě napadl právě Běžec, stala se z něj taková ojedinělost. Kluci se mi za něj v kabině smějí. Ale mě baví a užívám si ho. Snad jich bude co nejvíc. Já přece jen nestřílím góly tak často jako David Lafata v každém zápase.
A vidíte. Ani Lafata, ani Fatai gól nedali. Útočníky jste musel zastoupit vy.
Od toho my stopeři na standardky chodíme, abychom se také někdy trefili. Krásný pocit. Ani jsem moc neplánoval, že míč opřu takhle pěkně o tyč... Byl bych radši, kdyby se střelecky prosadili i ostatní a vyhráli jsme 3:0. Pak bychom si závěr užili trochu jinak. Šancí jsme měli spoustu. Ale druhá branka nepřišla.
Gól jste ve skupině dal již Nikósii a po zápase se dostal na UEFA do ideální jedenáctky kola Evropské ligy. Čekáte teď další nominaci?
To si nepřipouštím. Jsem rád za každý zápas, natož gól. Byl by to bonus, ale nedělá fotbalistu fotbalistou. Jen výkon na hřišti.
Kam svůj čtvrteční gól zařadíte?
Byl sice postupový, ale mám v hlavě hlavně vítěznou branku na 2:1 v derby v 90. minutě. To je pořád nejvíc.
Postup kolo před koncem skupiny vám stvrdila až výhra Schalke nad Nikósií (1:0). Věděli jste, jak se zápas v Německu vyvíjí?
Průběh jsme nesledovali, poprvé jsem se o tom, že jdeme dál, dozvěděl až po zápase, kdy výsledek na stadiónu oznámil hlasatel. Následovala velká radost.
Po losu jste asi nečekali, že budete mít jistotu jarního play off už kolo před koncem, že?
Myslím, že rozhodující byly dvě remízy se Schalke. Jinak nám hrozila situace jako loni, kdy jsme jeli k poslednímu zápasu do Bernu bojovat o postup.
A kam na jaře...?
Když nám zápasy se Schalke tak dobře vyšly, bral bych zase soupeře z Německa.
