Nizozemský Duracell za 100 miliónů? Čert vem peníze, fandové Fenerbahce ho zbožňují a on je

Když v létě přestoupil k Bosporu po šesti letech v Liverpoolu, mnozí jeho krok nechápali. Měl ještě na rok kontrakt. Mohl zůstat i přes všechna úskalí v podobě nepravidelných startů, užívat si přízně fandů a pobírat luxusní plat jako náhradník.

„Těch šest sezón bylo skutečně nádherných. Ale v posledním roce už jsem nehrál, jak jsem si představoval," naznačil v rozhovoru pro BBC Sport, že nad pohodlností zvítězila etika a morálka. „Nechtěl jsem vidět sám sebe jen na lavici náhradníků. To není můj styl."

Přitom Liverpool se potýkal s nedostatkem útočníků. Jistě, Kuijt by zřejmě nedosáhl na základní sestavu, ale pořád by patřil do užšího kádru. Nicméně touha být oporou zvítězila. Volba dalšího angažmá však byla překvapující. Zamířil do Fenerbahce Istanbul.

„Když mi bylo dvaadvacet, hrál Feyenoord právě proti Fenerbahce v Lize mistrů. Byl jsem ohromen fanoušky v Istanbulu a atmosférou, která zápas mého budoucího týmu provázela," vzpomíná na duel, v němž nizozemský klub zvítězil 2:0. „Sledoval jsem pak Fenerbahce trošku více. Následně Pierre van Hooijdonk, přítel a kolega na dva roky do klubu přestoupil, což můj zájem jen umocnilo," vyprávěl Kuijt.

„Upřímně, nikdy mě nenapadlo, že bych mohl za Fenerbahce hrát. Ale pak jsem se rozhodl odejít z Liverpoolu a v Istanbulu o mě projevili zájem. A jsem vážně rád, protože emoce a atmosféra jsou v úplně odlišné sféře než v Anglii. Jistě, i tam pro fotbal všichni dýchají, ale v Turecku je to odlišným způsobem. Právě jinou kulturu fotbalu jsem hledal," vysvětloval s úsměvem Kuijt.

Nešlo však jen o vábničku v podobě fanouškovského šílenství, které by nizozemského snajpra zlákalo. Turci zaplatili Liverpoolu „pouhý" milión eur (25 miliónů korun), což za dvaatřicetiletého útočníka nebylo mnoho. Odchovanec Utrechtu však bude pobírat ročně 2,85 miliónu eur (71 250 000 korun), za každý odehraný zápas navíc dostává bonus 17 500 (cca 437 500 korun).

Turky si i přes nemalé náklady okamžitě podmanil. Nebylo divu, když v úvodních šesti zápasech šestkrát skóroval. K tomu ještě ve srovnání s tureckou liknavou mentalitou udivuje přístupem, kdy bojuje do poslední minuty o každý míč. Nikdy se nevzdává. I proto mu fanoušci Fenerbahce přezdívají Mr. Duracell. Je jako králíček na baterky, které mají nekonečnou zásobu energie.

„Kolikrát jsem si říkal, že už nemůžu. Ale když jsem viděl Dirka létat pět minut před koncem po hřišti v plném tempu, zmobilizoval jsem zbytky sil," přiznal před časem útočník Fernando Torres, který byl Kuijtovým spoluhráčem v Liverpoolu.

Nizozemský borec doufá, že dokáže nakazit i spoluhráče v novém prostředí. Nechce ve Fenerbahce jen dožít. „V Turecku je liga respektována. A zdejší lidé chtějí přesvědčit zbytek Evropy, že jsou fotbalovou zemí a stát se populární i uznávanou soutěží po celém kontinentu. A proto všichni tolik chtějí uspět na mezinárodní scéně, ať už jde o Ligu mistrů či nyní Evropskou ligu, kde musíme postoupit hodně daleko," vyřkl jasný úkol Kuijt.

Jen dva roky přitom uplynuly od doby, kdy rozmetal naděje fotbalistů Sparty na osmifinále Evropské ligy. Tehdy na Anfield Road zařídil jediný gól dvojzápasu čtyři minuty před koncem odvety. Na velkou trofej však stále čeká, a tak není pochyb o jeho motivaci. Odcházel jako poražený z finále mistrovství světa, z poslední bitvy Ligy mistrů v ročníku 2006/07 i FA Cupu 2011/12.

Jako poražený však nikdy není v očích veřejnosti z pohledu angažovanosti v oblasti charity! Založil nadaci Dirka Kuijta, která se zabývá podporou zdravotně postižených lidí, sociálně slabých dětí v Nizozemsku a také dětí v zemích třetího světa. Fotbalistova manželka Gertruda před lety po svatbě zůstala pracovat jako zdravotní sestra v domově důchodců, dokud se páru nenarodila dcera.

Společně pořádají třeba turnaje v plážovém fotbalu pro handicapované: „Je správné, že všichni lidé mají příležitost sportovat. Nejen ze zdravotní stránky. Poznají nové lidi, což je vždy fajn. Sport a zábava je přeci pro každého."