Článek
Musíte být hodně zklamaní. Ve středu prohra s Maccabi Tel Aviv a vyřazení z kvalifikace Ligy mistrů, v neděli remíza se Slováckem a další ztracené ligové body. To se na vás tolik podepsalo vyřazení?
Nemyslím, nastoupili jsme k zápasu se Slováckem se vší vážností a i motivace byla dobrá. Navíc jsme vedli a měli vše ve svých rukou...
Proč tedy zlom a nakonec jen nerozhodný výsledek?
Klíčovým momentem byl gól, který jsme dostali v nastaveném čase první půle. Pro nás představoval ránu do šatny, soupeře naopak nabudil.
Jenže protivník hrál od 53. minuty jen v deseti a vy jste toho přece mohli a měli využít.
Pravdou je, že se Slovácko semklo, ale i tak se hrálo jen na jeho bránu. Měli jsme spoustu šancí, jenže v době našeho největšího tlaku vstřelili hosté druhou branku, což nás zase srazilo hodně dolů. Brzy jsme ovšem vyrovnali a protože do konce zbývalo ještě dost času, věřil jsem, že i vítězný gól vstřelíme. Jenže bohužel...
Střelecká mizérie, kterou v současnosti Plzeň prožívá, nemá hranic. Trenér Koubek vyčíslil, že proti Dukle a Slovácku jste měli minimálně patnáct vyložených šancí a přesto dali jen dva góly. Čím to vysvětlíte?
Sám nevím... Schází nám lehkost, chybí chytřejší přihrávka či zakončení. Čím víc se snažíme, o to větší křeč v protivníkově šestnáctce zažíváme. Je to už i o psychice a hlavách. Zvláště, když soupeři spadne do naší brány všechno, zatímco nám do té jeho nic.
Kudy by mohla podle vás vést cesta ven?
Vyhrát v příštím ligovém kole v Teplicích, připravit se na pohárový zápas s Vojvodinou Novi Sad.
Ale situace není vůbec jednoduchá. Zvláště, když jste už tři zápasy po sobě nevyhráli a tlak na trenéra i mužstvo určitě graduje.
Na tlak jsem si zvykl už poslední rok v Jablonci, kdy nám trenér také neustále zdůrazňoval, že doma se musí vyhrávat. Pravdou ale je, že v úvodu sezóny se situace nevyvíjí dobře, bohužel. Těžko ale hledat nějaký lék. Musíme to prostě zlomit.
