Nenávist, skvělá kulisa i velká premiéra. Bývalí sparťané vzpomínají na fanoušky Rangers

Sparta napíše ve čtvrtek své třetí pokračování zápasů na půdě Rangers, stejně jako před dvěma lety v základní skupině druhého nejprestižnějšího evropského poháru. Tehdy padla 0:2.

„Bylo tam kolem 50 tisíc lidí, pořádný hukot a specifické to bylo v tom, že stadion šel stále spolu, fanoušci zpívali chorály a atmosféra byla až elektrizující. V tom to bylo super,“ líčí Holec, jenž tehdy nečekaně nahradil mezi třemi tyčemi Florina Nitu a aktuálně obléká dres Karviné. Utkání doprovázely dozvuky známého konfliktu se Slavií a také předešlého duelu na Letné.

Sparta měla uzavřený stadion, ale využila regulí a do ochozů se dostaly děti. Tehdejší kouč Rangers Steven Gerrard po zápase (1:0 pro Spartu) uvedl, že si žádného bučení na adresu svého záložníka Glena Kamary nevšiml, den poté ale otočil s tím, že by celou věc měla šetřit UEFA. Tak se také stalo, ale žádný rasismus na adresu hráče černé pleti nebyl shledán.

Pachuť ale ve fanoušcích Rangers zůstala i na domácí odvetu. „Nenávist byla už při cestě na stadion. Když jsme vystupovali, lidi nám dávali svůj názor jasně najevo. Vlastně to bylo i hezké, plný stadion vás vždy žene dopředu. Chcete jim pak zavřít pusu, jak se slušně říká,“ vypráví útočník Matěj Pulkrab hájící momentálně barvy Mladé Boleslavi.

„Tenkrát to bylo úplně čerstvé, zlost si vylili na nás. Z tehdejšího kádru už moc hráčů ve Spartě není. Dva roky jsou ve fotbale dlouhá doba. Myslím, že teď to nebude takové. Skotové budou více podporovat svůj tým než bučet na soupeře. Věřím, že bude ještě lepší atmosféra,“ říká Pulkrab.

Pro Holce šlo o jeden z největších zápasů kariéry, takové publikum během utkání zažil málokdy. „Na Spartě je také super, ale když přijde 50 tisíc, je to ještě o něco jiné. Shodou okolností jsme si v pondělí psali s Lukášem Haraslínem, že tam byla super atmosféra,“ prozrazuje. A co pro Pulkraba? „Atmosféra v Evropské lize byla vždy super, stejně jako s Rangers doma, kdy fandily děti. A že tam byla nenávist? Na hřišti ji člověk nevnímá. Vidí jen, že se fandí, řve, že jsou plné tribuny,“ dodává.

O tři dekády starší zkušenost má sparťanská legenda Michal Horňák. Ten si v Letenskými zahrál na Ibrox Stadium v sezoně 1991/1992 v prvním kole Poháru mistrů evropských zemí. A úspěšně, Sparta prošla i přes prohru 1:2 díky pravidlu o gólech na hřišti soupeřů dál.

„Pro nás bylo všechno poprvé. Poprvé na Ostrovech, ve Skotsku, proti nám slavný mančaft, velký stadion, neskutečná kulisa. Nikdo z nás takovou snad do té doby nezažil. Obrovský zážitek. Hrálo se nám dobře a možná jsme následně i podobné kulisy vyhledávali. Čím více bylo lidí, tím jsme byli lepší,“ líčí současný trenér druholigového Žižkova.

Skotský velkoklub tehdy hnal zaplněný stadion, to samé se dá očekávat ve čtvrtek. Jen nenávistných momentů by tolik být nemělo, podobně jako před dvěma týdny při utkání v Praze.

„Ani bych nepředpokládal, že mezi těmito mančafty, tedy Rangers a Spartou i Slavií, může něco takového vzniknout. Rangers byl vždy tým postavený na bojovnosti, přímočarosti, ale nikdy nebyly žádné konfliktní situace. Začalo to se Slavií, pak přišla Sparta. Nemyslím, že by to bylo cílené, spíše souhra okolností,“ myslí si Horňák.