Článek
Istanbul (od našeho zpravodaje) - „Jsou to blázni. Hrozně nepříjemný a tvrdý zápas. Jako nejmenší jsem při rozích chodil k tyči. Kdybych to posbíral, dám z mincí kolem sebe dohromady určitě minimálně stovku. Létaly mi do hlavy, do očí, do nosu. Prostě všude,“ líčil pro Sport.cz Martin Frýdek zážitky z utkání na Galatasarayi na podzim 1995.
Den před utkáním jsem měl možnost stát na hrací ploše. Vidět prázdné tribuny RAMS Parku, které o den později mělo zaplnit přes 52 tisíc diváků. „Kolik bude lidí? Máme vždy vyprodáno. Na ligu i pohár uprostřed týdne,“ hlásil mi s lehce šibalským úsměvem jeden ze zaměstnanců klubu. Vše v červenožluté barvě. Sedačky, útroby areny. Domácí kotel za bránou, sektor hostí v jednom z horních rohů. Stadion na první pohled opravdu budí respekt.
A budou mince? Dýmovnice? Ohně? Obrovské choreo, jaké na podzim přivítalo Rudé ďábly z Manchesterem United? Nebo nějaká jiná novinka? A jak si se vším poradí relativně mladý kádr Sparty?
Choreo fanoušků Galatasarye před utkáním Ligy mistrů s Manchesterem United na podzim 2023.
Je čtvrtek, tři hodiny do zápasu a my odjíždíme od hotelu. Jestli v Istanbulu jistojistě narazíte na nějaké peklo, je to doprava. Necelých 10 kilometrů cesty nám zabere téměř dvě hodiny. Dostat se ke správnému vjezdu a vchodu pro novináře je v tu chvíli nesmírně obtížné. Následuje spletitá cesta stadionem. Fanoušci jsou všude, podobně jako lidé přes den v centru města či na slavném Velkém bazaru.
Časová rezerva ale byla dostatečná, vše se stíhá. Ještě se tedy připojit na Wi-Fi, což pro návštěvníky s jiným než tureckým telefonním číslem není nic jednoduchého. Je to. Vyjedu výtahem do 6. patra. Sedím na místě kousek pod střechou, celou arenu mám před sebou. Fanoušci pomalu přicházejí. Při nástupu domácích oblíbenců se jásá, pro sparťany je připraven hlasitý pískot a bučení. Transparent s nápisem „vaše noční můra je zpět“ značí něco velkého.
Výkop se blíží, atmosféra graduje. Nadšenci v červenožluté berou do obou rukou šálu, opakovaně ji zvedají nad hlavu a dolů. Panuje spíše bojovné prostředí. „Zahřívačka,“ říkám si. Kotel za bránou se téměř ztratí, celý stadion drží při sobě. Několikaminutovou sekci končí hymna Galatasaray Marsi. Rachot ano, ale musím říct, že například v Kolíně nad Rýnem vládla před střetnutím se Slováckem daleko více elektrizující atmosféra. A zkušenější kolegové mají jistě ještě větší zážitky.
Atmosféra před výkopem zápasu Galatasaray-Sparta, bučení na hosty a závěrečná děkovačka. Video: Sport.cz
Vyčkávám. „Tak teď bude to choreo,“ myslím si. Ne, fanoušci Galatasaraye si tentokrát nic nepřipravili. Protože „jen“ Evropská liga? Těžko říct. Vedle toho všechna čest sedmi stovkám příznivců Sparty. Proti jasné přesile jsou místy zřetelně slyšet. Tedy kromě každé chvíle, kdy mají Krejčí a spol. míč na kopačkách. To vládne extrémně hlasitý pískot či bučení. Televize ani mobil ho zdaleka přenést nedokážou. Pro hráče to musí být strašně nepříjemné.
Pokud se Turkům něco nelíbí, je to hned znát. A po vstřeleném gólu? Nejdříve emoce, ale najednou krátké ticho. Šály nad hlavu a jede se to samé jako na začátku. Hlasatel nechává vyniknout tribuny. „Zvláštní, netradiční, zajímavé,“ běží mi hlavou. Vlastně moc nevím, jak tento moment popsat.
Atmosféra byla bouřlivá, Sparta se s ní popasovala náramně. Mohla (nebo měla?) vyhrát. Burácení v závěru už tolik detailně vnímat nestíhám. Slyším bouři, ale logicky musím psát. Po šanci Wiesnera nebo rozhodujícím gólu Icardiho přepisovat již téměř hotový text. A pak rychle do mixzóny. Proplétám se fanoušky, mačkám se do výtahu, aby mě ze šestého patra svezl na úroveň hrací plochy. Jiná cesta není. Jana Kuchtu stíhám doslova o pár sekund. Paráda.
Takže pověstné turecké peklo? Co se týče množství lidí a zasekané dopravy rozhodně. A na fotbale? Rachot ano, hluk ano, pískot ano, fanatismus ano. Úplně jiné než v Česku, nakonec 46 tisíc diváků. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že ve čtvrtek fanoušci Galatasaraye neukázali úplně všechno. Bez chorea, „odfláknutá děkovačka“ a mohl bych pokračovat.
To nic nemění na tom, že se hrál výborný fotbal, který měl všechno. Góly, emoce, zvraty i skvělou atmosféru. Sparta rozhodně zbraně neskládá a příští týden ji požene zaplněná Letná. Zbývá jediná otázka - bude choreo a odplata za pískot?
