Článek
„Když se řekne Rumunsko, první, co mě napadne, je velké štěstí. Narodila se mi tam dcera Bianka. Pro tuto zemi nemám křivé slovo," říká Buchta. Do této destinace ho zavála náhoda. Během soustředění v Turecku v zimě 2009 ho navštívil bývalý spoluhráč Michal Kubala s manažerem.
„Agent během řeči Michalovi zčistajasna povídá: ty vole, já toho Buchtiče udělám za tebou. Nebral jsem ho vážně," vzpomíná Buchta. V létě odcestoval do Mediase, nastoupil proti němu za tým českých a slovenských hráčů bez smlouvy. Po utkání mu trenér Pustai nabídl angažmá. „Bylo z toho šest nádherných let," rozplývá se 37letý Buchta.
V Mediasi si záhy udělal velké jméno, ve své první sezóně se stal nejlepším gólmanem rumunské ligy. Užíval si úspěchu a pohodové atmosféry v klubu. „Tréninky byly většinou odpoledne, chodili jsme s manželkami a přítelkyněmi na společné obědy," vypráví Buchta. Po zápasech mělo celé mužstvo objednaný salónek ve vyhlášené restauraci. „Šel celý tým, včetně trenéra. Když došlo na placení, každý vytáhl, co měl po kapsách. Vznikla hromada, ze které si číšník odebral požadovanou částku. Zbylé peníze vzal nejmladší hráč, druhý den za ně obstaral občerstvení do kabiny," culí se brankář.
S dobrosrdečností Rumunů se setkal i mimo klub. V časech, kdy ještě s manželkou Danielou neměli dcerku, chodívali na návštěvy k sousedům. Na víno, na dobré jídlo. Poklábosit. „Měli malý byt. Přišli jsme, sedli si a zvonek. Dorazili další sousedi. A tak to šlo pořád dál, až nás byl plný byt. Nebo se grilovalo za barákem," podotýká Buchta.
Ligu mistrů si nakonec nezachytal
S manželkou také hodně cestovali, projeli téměř celou zemi. „Jediné, co mě mrzí je, že jsme nestihli projet Transfaragas. Jednu z nejmalebnějších cest světa," povídá Buchta, který si povedenou štaci v Transylvánii proložil ročním hostováním v Galati. S tehdejším rumunským šampiónem zažil Ligu mistrů. Transfer se udál za vteřinu dvanáct, v poslední možný den.
„Dopoledne se mě zeptal prezident Mediase, jestli bych nechtěl zkusit Champions League. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Kývl jsem. Nakonec jsem si v Galati nezachytal, ale zůstaly mi skvělé zážitky z Ligy mistrů," uvádí Buchta. Svoje působení na Balkáně uzavřel roční štací v Bukurešti, kam si ho vyžádal kouč Pustai. „Rapid byl na pokraji bankrotu, ale pořád obrovským klubem. Bohužel zachránit ligu se už nepovedlo," dodává gólman.
Sestupem za sebou zaklapl kapitolu Rumunsko, před dvěma lety se vrátil do Olomouce. Sigmě pomohl zpátky do první ligy, kde se v úvodu sezóny skvěle drží. Pekelnou atmosféru v rumunských ochozech ale v Česku nezažije. „Nejvášnivější byli fanoušci Rapidu. Co se kolikrát při zápasech dělo, bylo neuvěřitelný. Létalo všechno možný: světlice, dýmovnice. Nejvíc při derby. To je pak peklo. Ale aby fanoušci létali po hřišti, jako nedávno v Ostravě, to jsem v Rumunsku za celou dobu nezažil," uzavírá Buchta.
