Článek
V Kodani za sebou máte už čtyři měsíce. Jaké byly?
Trošku rozporuplné. Po přestupu ze Slavie jsem získal místo v základní sestavě a pravidelně nastupuju. Je to takový pomyslný vrchol nádherného roku, protože jsem nejdřív zamířil z Teplic do Slavie, se kterou jsem vyhrál titul, hrál jsem na mistrovství Evropy jednadvacítek a teď po přesunu do zahraničí jsem nedílnou součástí týmu. Až sem to je jako pohádka. Ale když vezmu situaci z týmového hlediska, výsledky mají k ideálu daleko.
V dánské nejvyšší soutěži jste průběžně až pátí, v Evropské lize jste v dosavadních třech duelech nevyhráli. Projevuje se zklamání z nezdaru v předkole Ligy mistrů?
Určitě. Vyřazení Karabachem je znát nejen v celém v klubu. Měli jsme strašně výhodný los. Když jsme pak vypadli, přišlo obrovské zklamání. Musím říct, že to Kodaní hodně otřáslo a poznamenalo nás to.
Cítili jste se proti ázerbájdžánskému protivníkovi jako jasný favorit?
Před losem jsme si přáli jediný tým, právě Karabach. Přešli jsme přes Žilinu, Vardar Skopje a pak jsme byli obrovským favoritem proti Karabachu. Hráčská kvalita byla jednoznačně na naší straně. Jenže jsme nezvládli první zápas na půdě soupeře, což nás stálo vyřazení.
Podcenili jste soupeře?
To si nemyslím. Jenže domácí tehdy fantasticky bránili, k ničemu nás nepustili. Měli jsme jedinou střelu mezi tyče. Dopadli jsme stejně jako nedávno Atlético Madrid v Lize mistrů. Prostě jsme se nedokázali v Baku prosadit a stálo nás to postup.
Znamená to, že Evropská liga je pro Kodaň jen slabou náplastí?
Někteří lidé říkají, že Kodaň je malý klub, ale podle mě to tak není. Jsem přesvědčený, že to je velký klub s obrovskou hráčskou kvalitou, který prostě patří do Ligy mistrů. Pro mě je úspěchem i Evropská liga, vždyť já ji nikdy nehrál. I proto jsem zklamání možná překonal o trošku líp než lidi, kteří pracují pro klub dlouhou dobu. Všichni věřili, že se tu bude hrát Champions League.
Ve třech dosavadních duelech skupiny Evropské ligy jste si připsali tři remízy. Jak zní před čtvrtečním vystoupením proti Zlínu zadání od klubového vedení?
Úkolem je vítězství, a hlavně postup do jarní fáze soutěže. Kdybychom nepostoupili ze skupiny, považovalo by se to za velký neúspěch. Minimum je účast v prvním jarním kole. Nikdo to ale v klubu nemusí nijak zdůrazňovat. Přežít zimu v Evropě se bere jako samozřejmost.
Fotbalově jste do soukolí Kodaně zapadl. Jak jste ale přivykl životu v Dánsku?
Mám za sebou teprve pár měsíců. První čtyři týdny jsem byl na hotelu. Musím říct, že Dánové mají na všechno čas, veškeré záležitosti řeší hodně pomalu a v klidu.
Čekal jste na severu Evropy jiný přístup?
Jo. Byl jsem z toho trošku vyjukaný, když jsem potřeboval zařídit účet v bance, auto nebo bydlení. Třeba zajistit všechno v bance trvalo měsíc, což jsem fakt nečekal. A podobně to bylo se vším. Zarazilo mě, že zrovna ve spojení s Dánskem se projevuje spíš nátura typická pro jižní národy.
Kodaň čítající milión obyvatel leží částečně na ostrově. Jaké jste volil ubytování?
Sehnal jsem bydlení u moře, přitom ale prakticky v centru města. Ve stejné lokalitě žije dalších patnáct kluků z klubu. Je to hodně oblíbená čtvrť. A nedivím se, je to fakt krásné místo.
Jak rychle jste se zabydlel?
Měl jsem obrovskou výhodu, že v klubu působí Ján Greguš, který hrál v Jablonci a dobře se známe. Sice anglicky umím, ale hodně mi pomohl. Provedl mě po městě, ukázal mi všechny důležité věci, pomohl se zařízením bytu. Ale hodně vstřícní byli všichni spoluhráči, a že cokoliv budu potřebovat, ať se ozvu.
Město samotné vás nadchlo stejným způsobem?
Je vážně nádherné. Když nepočítám všudypřítomné cyklisty. Je jich strašně moc. Na to jsem si ještě nezvykl. Když jedu autem, pořád musím hlídat, jestli někde nějakého nemám kolem sebe. Všude mají přednost, na semaforech je první signalizace pro cyklisty. Mám pořád strach, že někoho srazím. Je to docela o držku.
Nehodláte pod dojmem těchto zkušeností přesednout na kolo?
Občas sice s přítelkyní vyrazím na kole na výlet, ale že bych jezdil každý den nebo na tréninky, to určitě ne.
Stihl jste už poznávat i jiné kouty Dánska než jen Kodaň?
Už jsem tu možnost měl a je to krásná země. Čisto, lidi jsou na sebe milejší, panuje tady větší pohoda než v Česku.
