Kovář o Bulharsku, stáži v Realu i přestupech: Pro nás ve Slavii je zajímavá i Jižní Amerika

Razgrad (od našeho zpravodaje) - Hotel Cartoon, kde je ubytovaná slávistická výprava, se vypíná nad Razgradem. Když Přemysl Kovář vykoukne z okna ven, vidí, že Bulharsko se od jeho čtyřměsíční štace na podzim 2016 v Černo More Varna moc nezměnilo. „Život se tu zastavil v devadesátých letech,“ reaguje Kovář.

Zase jsem tu nebyl tak dlouhou dobu, abych mohl vyprávět o detailech. Ale je vidět, že život tu zůstal stejný, zastavil se v devadesátých letech. Snad jediný Ludogorec se snaží fotbal posouvat. Zvětšil stadion, má výsledky v pohárech, bere hráče z Jižní Ameriky. Když se podívám okolo, určitě není jednoduché sem někoho nalákat. Ve Varně máte moře, zlaté písky, pro rodinu je tam daleko víc možností.

Určitě ne. Bydleli jsme kousek od moře, každý den jsme byli na pláži, děti si to tam užily. Pro rodinu to bylo super. Do Varny jsem přišel po roce bez angažmá, protože jsem měl vyhřezlou ploténku, což se mi stalo v Izraeli. Zajímavé je, že než jsem tam odešel, připravoval jsem se v Liberci pod trenérem Trpišovským a čekal, jestli něco přijde.

Ještě Levski Sofia, ale zvolil jsem Varnu. Angažmá bylo krátké a intenzivní, ale myslím, že mi pomohlo do Slavie, kam jsem v prosinci odešel. Shodou okolností jsem poslední zápas odehrál tady v Razgradu proti Ludogorci.

Jo. A je jím pořád, nic se nezměnilo. Ludogorec se od ostatních bulharských klubů liší třeba skautingem, přivádí hodně Brazilců. Tohle mě v mé nové pozici zajímá. Vedoucím Ludogorce je už asi sedm let Nikolaj Kirčev, který stejnou pozici vykonával v Černo More, když jsem tam byl. Jsme v kontaktu, potkáme se a budu vyzvídat, jak tu skauting funguje.

Je to další možnost, o které jsme se bavili. Jsou tam zajímavé typy hráčů, dřív to pro nás byla spíš nedostupná destinace. Budu rád, když se teď dozvím víc. Třeba za kolik hráče přivádí, s jakou kvalitou a podobně. Nedávno jsme cílili třeba do Skandinávie, ale tam teď už jezdí všichni. Jižní Amerika je trochu neprozkoumaná, zajímá nás. Uvidíme, co z toho bude.

Ano. Psal jsem i našemu bývalému trenérovi Georgi Ivanovovi, který je teď šéfem bulharského fotbalového svazu. Na zápas přijede, těším se na setkání s ním.

(úsměv) Pan Tvrdík to doslovně přeložil z angličtiny, tedy Head of football operations. V létě nabraly věci poměrně rychlý spád, na mou pozici manažera áčka se přesunul Standa Tecl a já šel do nové role výkonného ředitele sportovního úseku.

S Jirkou Bílkem (sportovní ředitel - pozn. aut.) probíráme celou klubovou koncepci. Společně s ředitelem akademie Petrem Hurychem řešíme posuny našich mladých kluků, aby měli správné vytížení. Béčko ve druhé lize nám dělá radost. Museli jsme také regulovat hráče na hostování, dělali jsme spoustu smluv, musíte být v kontaktu s agenty.

Spolu se Standou Teclem vytváříme servis pro A-tým. Vedle toho samozřejmě neustále přemýšlíme, jak klub dál posouvat, jezdíme na stáže. Naposledy jsme byli na Realu Madrid, což bylo neuvěřitelné. Je to pro nás skvělý kontakt, od té doby si s lidmi od nich docela dost píšeme. Byl jsem až překvapený, jak k nám byli otevření.

Studoval jsem program sportovního managementu od UEFA, kde jsme probírali deset různých témat z fotbalového prostředí jako přestupy, marketing nebo ženský fotbal. A v něm bylo pětatřicet bývalých nebo stále ještě aktivních hráčů, mezi nimi například Raphaël Varane, Jan Vertonghen, který k nám přijede na podzim s Anderlechtem, Luiz Gustavo nebo Carlo Cudicini.

Díky tomuto programu jsem potkal Davida Solariho, bráchu Santiaga Solariho, bývalého hráče a nynějšího sportovního ředitele Realu Madrid. V nadsázce jsem nadhodil, jestli bych se nemohl podívat do jejich akademie a nakouknout tam pod pokličku. Byl to spíš drzý dotaz, ale díky Davidovi jsem se tam dostal.

Když jsem se o cestě do Madridu zmínil v kabině, tak mě Štěpán Kolář (trenér brankářů - pozn. aut.) poprosil, jestli by nemohl jet se mnou, protože je tam nejlepší trenér gólmanů Luis Llopis. A pak za mnou přišel i kondiční trenér Aleš Píta, takže jsme se vyrazili ve třech. Bylo to úžasné. Dva tréninky jsme mohli sledovat přímo za bránou, a to měli krátce před finále Ligy mistrů.

Skvěle vymyšlenou mají akademii, vede kaskádovitě nahoru od kategorie U9 až po obrovské zázemí áčka. Je to krásně motivační. Ze všech stran na vás dýchá obrovský profesionalismus. Například trénink začínal v 10 a ještě v 9.59 jezdily sekačky a stříkala voda na hřiště. Odbyla desátá, vše se utnulo a nakráčel Carlo Ancelotti a celý tým. Bylo skvělé vidět, jaký režim a servis tam hráči mají. Štěpán byl nadšený, s Llopisem je v pravidelném kontaktu, začal se učit i španělsky. V prosinci tam jedeme znovu.

Chtěli jsme udělat co největší servis trenérům. Hráčů, kteří procházejí naším sítem, je hrozně moc. Trenéři stráví spoustu hodin sledováním videa, soupeřů, vymyšlením taktiky. Zápasy jdou rychle po sobě. Chtěli jsme celý proces zjednodušit a zefektivnit, proto jsme vytvořili tým na výběr posil, který mám na starosti.

V létě jsme to poprvé aplikovali. Naši skauti mají vytvořenou speciální platformu hráčů, kteří následně přes šéfa skautů putují k nám, a my všichni se v nově vzniklém týmu bavíme o vhodnosti každého hráče a o detailech tak, abychom trenérům ukázali opravdu na hráče, do kterého se od začátku zamilují. Trenérům chceme dát jasný tip, nad kterým nebudou muset trávit hodiny. Je potřeba pořád pracovat.

Kluci nám dělají radost tím, že hrají dobře. Na druhou stranu víme, že o ně bude zájem, a musíme být připravení, kdyby v zimě nebo v létě přišel velký tým, na některého hráče položil velký balík peněz a my ho byli ochotní pustit. Musíme mít v zásobě třeba pět možností, abychom mohli případně okamžitě reagovat.

Určitě nejsem ten, kdo by se tvářil nadřazeně. Jedu ve stejném módu, se všemi mám skvělý vztah. Jedinou změnou je, že jsem si začal s trenérem Trpišovským tykat.

Ne, každý si může říct svůj názor. Nebyl případ, kdy bychom se o někom hádali do krve. Naše názory mohou být odlišné, ale je potřeba vybrat hráče, který k nám zapadne a pomůže nám. Důležitý je i charakter, na tom si zakládáme. O zahraniční hráče se dost stará Igoh Ogbu, který si je vzal pod křídla. Ukazuje jim cestu, hodně pomohl třeba Malickovi Dioufovi, který byl zpočátku trochu vyjukaný a teď se stává jedním z lídrů. Je to i zásluha Igoha.

Zatím jsme měli dvě online sezení a před čtrnácti dny jsme se všichni potkali na FAČR, abychom se osobně poznali. Hned na začátku jsme ale zmínili, že nechceme hrát druhé housle. Uvidíme, jestli náš hlas bude mít hodnotu, až se budou řešit personální nebo jiné záležitosti.

Nechtěl bych být někde pro srandu králíkům, to by byla ztráta času. Šel jsem do toho s tím, že můžu prostředí na asociaci nějakým způsobem obohatit a naopak. Zatím jsme řešili například témata okolo akademií, k čemuž mají nejvíc co říct šéftrenéři mládežnických kategorií, kteří tam jsou s námi. Uvidíme, jak to bude vypadat do budoucna. Chci tomu dát čas, abych vše poznal. Pak si všichni vyhodnotíme, jestli má naše činnost smysl. Věřím však, že český fotbal můžeme posunout vpřed.