Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) - Právě ve Viktorii Vágner, někdejší vynikající útočník, fotbalově vyrůstal. Hlubokou stopu ale na sklonku kariéry zanechal v Maďarsku. V rozhovoru pro Sport.cz vzpomíná mistr ligy se Slavií na angažmá v Újpesti (2001/2002) a ve Ferencvárosi (2004/2005), a vysvětluje, proč nepřiletí na čtvrteční duel do Budapešti.
Jak na dvě sezony v maďarské lize vzpomínáte?
Byl jsem v Maďarsku spokojený fotbalově i po životní stránce. O něco lepší bylo asi angažmá v Újpesti, vyhráli jsme Maďarský pohár. Po půl roce přišli navíc čeští kluci Radek Slončík a Luboš Kozel. Pokud bych nedostal nabídku z bundesligového Cottbusu, asi bych tam s nimi zůstal. Ve Ferencvárosi pak sice všechno dobře začalo, konec byl ale hořkosladký. Klub počítal s penězi za Ligu mistrů, kam jsme se bohužel nedostali.
Maďarsko ale nebyla tehdy pro české fotbalisty obvyklá destinace.
Upřímně, hodně jsem přestup do Újpesti zvažoval. Zprvu se mi tam nechtělo, hlavně kvůli řeči. Jestli něčemu člověk nerozumí, tak maďarštině. Nerozumíte ani slovo, jako finštině. Nevíte, jestli vám někdo říká dobrý den, ahoj, nebo jestli je na vás naštvaný. Měl jsem z maďarštiny strach.
Robert Vágner v Plzni proti Slovanu Liberec.
Přesto jste do toho šel.
Měl jsem štěstí, že v Újpesti byl kapitánem Slovák Franta Kunzo, který uměl maďarsky. Byl mým průvodcem, překladatelem. Na stadionu i v normálním životě.
Když jste se po dvou letech v Cottbusu vrátil a podepsal Ferencvárosi, byl jste už na tom s jazykem líp?
Vůbec. Uměl jsem ale trochu německy, trenér naštěstí taky. Předtím v Újpesti jsme měli učitelku, ale nepochytil jsem nic. Ale myslím, že Luboš Kozel, inteligentní kluk, by i dneska nějakou větu v maďarštině poskládal. Já bych dal dohromady šest slov. Ano, dobrý den, záda, pravá, levá a pozor.
Zmínil jste vyřazení z Ligy mistrů. Tehdy jste s Ferencvárosem nepřešli přes pražskou Spartu, přestože jste měli dvojzápas solidně rozehraný. V Budapešti jste zařídil výhru 1:0.
Měli jsme vyhrát víc, šance byly. Dodnes jsem ale přesvědčený, že kdyby tehdy fungoval VAR, postoupili bychom my.
Momentka z ligového duelu mezi Slavií a Drnovicemi, na které bojují o míč Robert Vágner a Miroslav Holeňák.
Narážíte na situaci v odvetě na Letné, kdy jste se řítil sám na brankáře a pomezní signalizoval chybně ofsajd?
Byl jsem minimálně metr před posledním sparťanem v poli. Kdyby pomezní nemávnul ten divný ofsajd a nechal praporek dole, jak měl, tutově bych dal gól. Měl jsem tehdy lauf, tohle bych prostě proměnil. Sparta by nám pak už tři góly nedala a do Ligy mistrů bychom šli my. Tenkrát ještě platilo pravidlo, že gól venku platí za dva.
A ve Ferencvárosi by se odvíjel úplně jiný příběh.
Byly by peníze, klub by byl na delší čas finančně zajištěný. Tohle je jasný příklad, jak člověku může jedno chybné rozhodnutí sudích změnit kariéru i život. Jakým směrem by se ubíralo moje angažmá ve Ferencvárosi, pokud bychom přes Spartu přešli, už bohužel nikdy nezjistím.
Jak na vaše angažmá ve Ferencvárosi reagovali fanoušci Újpesti?
Měl jsem štěstí, že když jsem někam přišel, většinou se mi první měsíce dařilo. V Újpesti jsem měl první půlrok výborný, s fanoušky jsem byl v pohodě, byli skvělí. Ale je možný, že z nich něco při derby na moji adresu vypadlo, já jim nerozuměl. Fantastičtí ale byli i příznivci Ferencvárose. Musím říct, že jsem lepší atmosféru než v derby s Újpestí nezažil. Dýmovnice, ohně na tribunách, neskutečný kravál. Neříkám, že v Česku jsou fanoušci špatní, ale Maďaři jsou živelnější. Dávají tomu víc.
Jaká byla kabina maďarských klubech?
Držela při sobě, podobně, jako bylo zvykem v Česku. Trávili jsme spolu hodně času i mimo stadion. Chodili jsme na večeře, na kafe. Pamatuju si, že tenkrát zemřel maďarský reprezentant Miklós Fehér. Při zápase Benfiky, selhalo mu srdce. Pětadvacetiletý kluk. Kluci z Újpesti ho znali, hráli s ním. Udělali vzpomínkovou akci, nechali mu postavit památník.
Mistr fotbalové ligy se Slavií z roku 1996, bývalý útočník Robert Vágner, v areálu firmy Saferoad, pro kterou pracuje.
Jste v kontaktu s některým z maďarských spoluhráčů?
Nejsem. Nejvíc jsem kamarádil se Zsoltem Lövem, šel se mnou z Újpesti do Cottbusu. Respektive mě k přestupu přemluvil. Němci přijeli na finále Maďarského poháru s tím, že si Löwa rovnou odvezou. Dal jsem dva góly a chtěli i mě.
Vám se do bundesligy nechtělo?
Byl jsem v Újpesti spokojený, hodně jsem váhal. Zsolt do mě hučel, abych šel taky. Na to konto jsem se jel do Cottbusu podívat a domluvil se na podmínkách. Rád bych ho potkal, je to super kluk. Otázka je, jestli by mě poznal. Já jeho ano, vídám ho často v médiích. Udělal závratnou trenérskou kariéru. Byl asistentem Thomase Tuchela v Chelsea a Paris St. Germain, uplynulou sezonu dojel jako hlavní trenér Lipska.
Pokud se chystáte s Plzní do Budapešti, třeba se tam setkáte.
Bezprostředně po losu jsem se koukal po letenkách a ubytování, říkal jsem si, že bych se jel se synem podívat. Nakonec jsem cestu do Budapešti zavrhnul. Říkal jsem si, jestli by mi stálo za to dát poměrně dost peněz za nakopávanou. Současný styl Plzně mě neuspokojuje, nelíbí se mi, že hraje na náhodu.
Je podle vás favoritem Ferencváros?
Ani ten nehraje na možnosti, které má. Vždyť někteří hráči berou v přepočtu milion korun měsíčně. Neskutečný. Mně tohle přijde jako šílený. I tady v Česku. Ceny za hráče a platy jsou nehorázné. Neodrážejí kvalitu hráčů ani soutěže. Ale tohle je jiná písnička. Přeju si, aby byl zápas ke koukání a padly nějaké góly.
