Článek
Přihrávkou na závěrečný Krejčího gól jen podtrhl svůj srdnatý výkon a znovu ukázal, jakou perspektivu v něm Sparta má. S bezstarostností svých jedenadvaceti let se pouštěl do soubojů s obránci Žluté ponorky, na druhou stranu cestou do kabin po prvním poločase se málem rozbrečel.
Letenští čtvrtý tým španělské ligy přehrávali, jenže na tabuli svítil stav 0:3. „Chtělo se mi skoro brečet, jak to bylo nezasloužené a smutné. V poločase jsme si ale řekli, že zápas dohrajeme se ctí. Trenér nám říkal, ať pokračujeme. Hráli jsme moc dobře, akorát jsme měli smůlu. Dva góly jsme nakonec dali, takže jsme se s diváky rozloučili."
Na pohárovou cestu nezapomenou
Hned po přestávce přitom Villarreal vedl již o čtyři góly. „To už vypadalo špatně, ale naštěstí jsme udělali zápas ještě hezký a fanoušky to bavilo. Jsme rádi," usmívá se Juliš.
Štěstí se od nás tentokrát odklonilo, shoduje se se spoluhráči. „My jsme takhle hráli v Krasnodaru, na Laziu to bylo taky to samé, co Villarreal zahrál tady u nás. Tři střely, tři góly, my jsme měli šest střel a nedali nic. Ale byla to dobrá pohárová cesta, nezapomeneme na ni."
Její závěr sparťané ještě zdramatizovali. Když v 71. minutě snížili na 2:4, Juliš ještě myslel aspoň na remízu.
„Chtěli jsme rychle brát balón a ještě hrát, abychom si to co nejvíc užili. Hezky jsme je zatlačili a měli ještě šance. Je škoda, že jsme nedali kontaktní gól."
