Článek
U Nisy však stále mají v paměti další šílený střet s bukurešťským týmem, který ve fotbalovém Liberci bolestně rezonuje už 11 let. Souboj s Dinamem Bukurešť z roku 2009 je pod Ještědem něco jako Waterloo. Synonymum obří porážky.
Severočeši v roce 2009 vyhráli na hřišti Dinama Bukurešť kontumačně 3:0 a před domácí odvetou snad vůbec nikdo nepochyboval o postupu do základní skupiny Evropské ligy. Jenže modrobílí na své půdě padli 0:3 a po penaltovém rozstřelu 8:9. Dodnes jde o rekordní obrat v historii Evropské ligy, potažmo Poháru UEFA.
Jak se před 11 lety gigantická blamáž zrodila? Průšvih začal skrytě už v Rumunsku, kde Liberečtí vedli po gólech Lišky a Blažka 2:0. Po druhé trefě na hřiště vtrhli rozdivočelí fanoušci. Hráči museli pláchnout do kabin, přesto Bořek Dočkal schytal v tunelu kopanec do hlavy. Zápas sudí předčasně ukončil a UEFA ho později zkontumovala.
„Dodnes jsem přesvědčený, že kdyby to tehdy zůstalo 2:0, byli bychom více na špičkách a odveta by dopadla jinak. Takhle došlo k mega velkému podcenění všech, což se ve druhém duelu projevilo," myslí si i po 11 letech tehdejší hráč Slovan Jan Nezmar.
Další klíčové okamžiky se odehrály ještě před výkopem osudového zápasu v liberecké kabině. A opět souvisely s tím, že všichni se již viděli v základní skupině premiérového ročníku Evropské ligy. Hráči obdrželi před zápasem obálky s výší prémií za postup. Neortodoxní motivační prvek se nakonec obrátil proti modrobílým. Výše odměn byla vypočítána na základě prémií z minulé sezony. V praxi to znamenalo, že hráči, kteří toho v předchozím ročníku nenahráli třeba i kvůli zranění příliš, by inkasovali mnohem méně. Noví hráči neměli dokonce dostat vůbec nic, byť by v předkolech měli na postupu lví podíl... Fotbalisté to věděli. A před zápasem řešili.
Jedno je jisté, koncentrace utrpěla výraznou ránu. Projevilo se hned v samotném úvodu. Liberec inkasoval již ve 4. minutě. „Z prvního útoku šli sami na bránu a dali gól. Ovlivnilo to průběh utkání. Přitom příprava na něj nebyla o ničem jiném, než že je potřeba chytit začátek a mít ho pod kontrolou," vzpomíná po 11 letech tehdejší kouč Ladislav Škorpil. I pro velezkušeného kouče jde o jednu z nejhorších porážek v jeho kariéře. „Bylo to celé podivuhodné. Pískali to třeba Izraelci a nepamatuji tak agresivního čtvrtého rozhodčího, který hlídal naši lavičku. Sotva se někdo postavil, hned ho vrážel zpátky. Bránil mi v koučování," poznamenal Škorpil.
A že vývoj zápasu ho v klidu nechat nemohl. Po hodině hry to bylo už 0:2 a manko Rumuni smazali třetím zásahem osm minut před koncem. Prodloužení ještě nerozhodlo, až na penalty hosté senzaci završili.
„Pamatuji si jako by to bylo dnes, jak jsme druhý den seděli na střídačkách jako školáci a dostali od pana Karla (majitel Liberce) pěknýho čouda. V podstatě bez řečí jsme všichni podepsali snížení a předělání smluv, ve kterých se začalo klást důraz na motivační složku," prozradil Nezmar. Tehdy dokonce přemýšlel i o předčasném ukončení kariéry.
„Když si na to člověk i po jedenácti letech vzpomene, tak je pořád naštvanej... Vypadalo to katastrofálně, ale naštěstí pak přišlo i lepší období. Dokonce jsme vyhráli i titul a několikrát v Evropě ještě byli, takže to přebily lepší vzpomínky," uzavřel Nezmar.
A bukurešťská černá můra stále žije. „Bavili jsme se o tom před odletem do Rumunska s vedoucím mužstva Jirkou Neumanem a kustodem Petrem Ulihrachem, kteří tady v té době působili. Dokonce si vzpomínám, že jsem ten bláznivý zápas viděl v televizi. Říkal jsem si tehdy, výhra 3:0 venku, to je jasná hitparáda. Ale doma došlo k bláznivé otočce s nepochopitelnými chybami libereckého týmu, a nakonec prohraný penaltový rozstřel. Prohrát takhle rozjetý zápas, to muselo tenkrát všechny trefit," konstatoval současný trenér Liberce Pavel Hoftych. Dnes večer může postupem před další bukurešťský tým FCSB starou bolest zmírnit.
