Horváth své góly hlavou počítal jen těžce, zato trenér Vrba si z jeho netušených schopností utahoval

Po naplnění devadesáti minut a výhře 3:1 samozřejmě zářil. Zato o přestávce, kdy jeho tým prohrával, v kabině řádil. Alespoň hráči to tvrdili, i když konkrétní být nechtěli. „Zase až tak extrémní to nebylo. Hráli jsme zápasy, kdy jsem byl mnohem důraznější a volil silnější slova," bránil se Vrba.

„Tentokrát jsem hráčům jen opakoval, aby se drželi pokynů, které jsem jim dal před zápasem. Aby si počínali trpělivě v rozehrávce a nekomplikovali si život," vysvětloval své počínání.

První poločas v podání mančaftu se mu totiž líbil. „Samozřejmě až na neproměněné šance, neboť minimálně tři situace měly skončit gólem a my mohli hrát v klidu a pohodě. A pochopitelně až na jedinou chybu, které jsme se dopustili a dovolili, aby nás soupeř potrestal," rozebíral Vrba účinkování svého týmu.

„Důležité bylo, že hned po přestávce nám vyšel začátek a my dali vyrovnávací branku. Horváth je prostě hráčem netušených možností a schopností. A jakmile jsme přidali druhou, už jsme se logicky nehnali do ofenzivy s tolika hráči a sázeli spíše na zajištěnou obranu."

Zatímco vyrovnávací trefa Horvátha představovala klíč k obratu, gól Ďuriše znamenal definitivní obrat. Přitom nasazení slovenského útočníka bylo překvapením. Pro fanoušky, pro Portugalce zrovna tak. Vždyť Ďuriš si přivezl z posledního srazu národního týmu zlomený prst na noze a ještě čtyřiadvacet hodin před zápasem s Coimbrou trénoval bez kopaček.

„Jenže když Marek Bakoš z tréninku odcházel a hlásil, že ho zraněný kotník bolí tak, že nastoupit nemůže, obul jsem kopačky a zkusil to. Cítil jsem, že musím mužstvu pomoci," vysvětloval Ďuriš, jak se v sestavě Viktorie doslova na poslední chvíli objevil. „Dostal jsem prášky, zatejpovali mi nohu, ale podvědomě jsem samozřejmě na zranění myslel. I proto to nebylo ono," omlouval svůj výkon, i když to byl právě on, kdo vstřelil důležitý druhý gól, a obrat tak dokonal.

„A hlavou, stejně jako dávali branky hlavou i Horváth s Rajtoralem. Nepamatuji v Plzni podobný zápas," nedokázal si vybavit.

Ani kapitán Horváth si nedokázal přesně vybavit, kolik gólů vstřelil během své dlouhé kariéry hlavou.

„Snad čtyři. A to počítám všechny od žáků," pravil sám pobavený nad tím, že míč z jeho hlavy skončil v síti Portugalců.

„Viděl jsem, že ta hlavička za moc nestojí, a proto jsem ani nevnímal, co se před brankářem Coimbry dělo. Bral jsem nohy na ramena a vracel se na naši půli, až potom zjistil, že je vyrovnáno. Ta hlavička byla točená a hodně nepříjemná, takže žádný div, že míč gólman neudržel," zlehčoval plzeňský kapitán svou trefu, která nastartovala plzeňský pochod za výhrou a prvními třemi body.