Článek
Sparta slaví postup
Během dvou měsíců, kdy mu byla dočasná mise svěřena, narostla Holoubkovi sebedůvěra, sebevědomí. I zkušenosti v konfrontacích s Nerazzurri, Beer Ševou a anglickými Svatými posbíral.
„Při premiéře s milánským Interem jsem byl docela vykulený," přiznal v momentě, kdy měl být jeho služeb pro Spartu konec, neboť pátečním 25. listopadem skončila výjimka, kterou mu na Strahově poskytli.
Nesplňuje nařízení. Chybí mu potřebná licence. V pohárové Evropě sice dovedl Spartu do jarních vyřazovacích bojů, ale na českou ligu nemá odpovídající kvalifikaci.
„Respektuju to, licenci teprve studuji, takže po legislativní stránce skutečně není možné, abych Spartu dál vedl," sklopil hlavu, jenže v tu ránu jako by se v něm všechno vzepřelo. „Ale pro pohárovou Evropu žádné takové nařízení neplatí. Takže v ní povedu mužstvo dál a do tréninků a zápasů si mluvit nenechám," vychrlil spontánně.
Upřímnost, otevřenost, ale i mladický vzdor,to byly hlavní devizy mladého kouče Sparty.
Právě tyto vlastnosti musely imponovat marodům nastupujícím i s horečkou. A ještě více teenagerům, které Holoubek nasazoval do zápasů, protože jiné zbytí neměl. Převzal zdecimovaný letenský kádr v dezolátním stavu, mnohdy ani deset hráčů základní sestavy nedal dohromady, takže zákonitě sahal po mladících ze sparťanské devatenáctky. Po Pulkrabovi, Havelkovi, Dudlovi, Köstlovi a spol., jež musel zákonitě nakazit trenérův zápal, jeho vzdor i rostoucí sebevědomí.
„Přenášelo se to na ně," kvitoval Holoubek poté, co se jeho mise formálně naplnila.
Nebyl to samozřejmě příběh jen o něm, i když jeho dvouměsíční působení na lavičce a koneckonců i vzdor tryskající z něho v samém závěru byl určitě motivací a inspirací pro zdecimovaný a mladíky okysličený kádr. I tyto premisy totiž stály za postupem Sparty do jarního play off Evropské ligy.
