Článek
Je v současném kádru ještě někdo z doby, kdy jste v Groningenu působil?
Pamatuji si jen dva hráče. A nynější trenér Erwin van de Looi tehdy vedl juniorku. Jinak jsem v kontaktu s dvěma bývalými spoluhráči, z nichž jeden hraje v druholigovém Emmenu a druhý nejvyšší soutěž v Almelu. Když jsem tehdy v létě před pěti lety odcházel, klub opustila i spousta dalších kluků. Postupně se kádr proměnil prakticky kompletně.
Ozval se vám po losu skupiny Evropské ligy někdo z Nizozemska?
Ano. Volal mi kluk z rádia v Groningenu, jehož žena je shodou okolností z Česka. Kvůli rozhovoru mě kontaktovali také z tamních novin. Na tři dny za mnou byli v Liberci z televize, která vysílá na severu Nizozemska a točili jsme něco přímo ve městě i na stadiónu Slovanu.
Bylo těžké mluvit po letech zase holandštinou? Nebo jste vše zvládl bez problémů?
No, první rozhovor byl, jako když mluví indián. Ale díky manažerovi a několika známým, kteří pravidelně do Nizozemska jezdí a vozí mi časopisy, si jazyk oživuji. Takže postupně jsem se dostal na úroveň, že rozhovory měly hlavu a patu.
Jak na angažmá v Nizozemsku vzpomínáte?
Odešel jsem do Groningenu ve čtyřiadvaceti a šlo o drsnou srážku s realitou. Neměl jsem odvahu vyslovit vlastní názor, dělalo mi problém mluvit otevřeně v kabině před dvaceti lidmi. Všichni se mě pořád na něco ptali, musel jsem se naučit přemýšlet nad fotbalem jinak. K tomu byl každý zápas vyprodaný, zájem ze strany televize a tisku byl obrovský. Bylo třeba se neustále zlepšovat, abych udržel krok. Naučil jsem se starat o sebe, vzdělávat se a rozhodně mi angažmá dodalo sebevědomí.
Šlo o velký skok i z hlediska fotbalového stylu?
Před odchodem do Groningenu jsem působil v klubech, kde jsme moc nehráli fotbal. Běhali jsme, bojovali, hlavičkovali. A najednou jsem přijel do Nizozemska, kde jsem byl pořád na míči, musel jsem hrát fotbal. Zůstával jsem po tréninku na hřišti s asistentem a přidával si. Denně alespoň dvacet minut. Třeba jsem musel centry „trefovat" útočníka. Jenže zpočátku jsem ho míjel o dva či tři metry. Jenže prostředí prostě nutilo člověka ke zlepšení. V tréninku jsme pracovali jenom s míčem, což se v Česku nestávalo. A třeba v zápasech i přes rozestavení se čtyřmi obránci jsem fakticky zůstával ve středu defenzívy sám, protože se všichni tlačili dopředu. I já jsem se kolikrát cítil jako záložník.
Bylo těžké ustát vše psychicky? Neměl jste tendenci zabalit to a vrátit se domů?
Štvalo mě, že ve čtyřiadvaceti neumím fotbal. Zjistil jsem, že můj předešlý trénink nebyl tak kvalitní. Ale spíše jsem byl zdravě motivovaný do přípravy. Nicméně skok to byl skutečně velký. První půlrok byl hodně těžký. Nynější český fotbal pokročil. Je zde spousta trenérů, kteří dbají na techniku, hru s míčem, fotbalisté jsou zdatnější. Já tehdy přestoupil do týmu ze středu nizozemské ligy, a přesto jsem byl vyjukaný.
V čem spočívala komunikace před kompletně nastoupeným týmem spoluhráčů?
Trenér byl původním zaměstnáním učitel. V přípravě na zápas se ptal hráčů, jak si myslí, že bude hrát protivník. Chtěl po nás vědět, co si myslíme o soupeři. Nebo jakou bychom zvolili taktiku. Nejhorší bylo, když si někdo začal zavazovat tkaničku nebo si šel pro pití. Trenér hned daného hráče oslovil. Já zpočátku pořád říkal, že nevím. Na všechno. Už se mi smáli, že u nás nemáme žádný názor.
Jak jste se s posměchem vyrovnával?
Nebylo to příjemné. Cítil jsem určitý handicap. Jsem spíše uzavřenější typ. Nechci být středem pozornosti. Když jsem viděl kluky, kteří přišli ze Srbska nebo třeba ze Skandinávie... Přirozeně komunikovali a byli ambiciózní. Přišlo mi to nefér. Ale všichni mě ujišťovali, že mohu říct, co chci a ani za špatný názor mě nebudou soudit. Postupem času jsem bral slovní projev před kolektivem jako samozřejmost.
Měl jste tedy soupeře nastudovaného ještě před taktickou poradou realizačního týmu?
Na každou předzápasovou přípravu už jsem chodil připravený. Soupeře jsem sledoval během týdne. Znal jsem historii vzájemných zápasů s Groningenem, kdo je jejich nejlepší hráč, jakým způsobem hrají nebo pohyb protihráčů v konkrétních situacích. Od trenéra to bylo velice chytré, protože nutil hráče uvažovat o soupeři. Všichni jsme na tom byli stejně
Znáte tedy sílu nynějšího kádru Groningenu?
Mají mladé mužstvo. Základní skupina Evropské ligy je pro ně bonus, užívají si každý zápas. Staví se do role outsidera, ale očekávám vyrovnané zápasy. Pokud se však budeme s Libercem držet našeho důrazného, běhavého, nepříjemného fotbalu, bude mít Groningen problémy. Na něco takového není z nizozemské ligy zvyklý. Rozhodně je v našich silách získat šest bodů.
