Článek
Měl jste za sebou dvě sezony v Česku s titulem. Nejprve v Liberci, pak ve Slavii. Jaké máte vzpomínky na angažmá v Genku, kam jste zamířil v létě 2008 na tři a půl roku?
Šlo o mé první zahraniční angažmá a jednalo se o skvělé období. Vyhráli jsme vlastně vše, co se v Belgii vyhrát dalo. Navíc jsme se dostali do Ligy mistrů, kde jsme narazili na týmy jako Chelsea, Valencia či Leverkusen. V neposlední řadě se mi v Genku narodil syn Dany. A také jsem se vrátil do reprezentace.
Byl Genk dobrým mezikrokem při odchodu z Česka?
Snažili jsme se tehdy s manažerem Ondrou Chovancem najít klub, abych hrál a neseděl na lavičce. Zvolili jsme optimální cestu. V Belgii jsem za tři a půl roku vynechal minimum zápasů. Genk mi otevřel dveře ke skvělé kariéře.
Měl jste tehdy po zisku titulu se Slavií nabídky i z dalších klubů?
Hlavně z Itálie, což jsem hodně zvažoval. Byl jsem těsně před podpisem kontraktu v Reggině. Seděli jsme s trenérem a prezidentem klubu na večeři v restauraci s výhledem na moře, ladily se detaily smlouvy. Byla to nádherná lokalita pro život. Ale neměl jsem dobrý vnitřní pocit. Přes noc se mi všechno rozleželo v hlavě a místo podpisu kontraktu jsem letěl s manažerem rovnou do Belgie. A z Genku jsem byl nadšený.
Šlo vše od začátku hladce?
Ale vůbec ne. Prvních šest měsíců bylo složitých. V oblasti se mluvilo vlámsky, francouzsky nebo anglicky. Jenže já neuměl nic. Ve škole mi všichni do hlavy hustili, ať se jazyk pořádně naučím, že ho budu potřebovat, ale nedal jsem si říct... Naštěstí belgický trenér chtěl, ať se naučím anglicky, což se mi šiklo i v dalších angažmá. Začátky mi hodně usnadnil slovenský útočník Adam Nemec, který jazyky ovládal. A pochopitelně pomohly i výkony na hřišti, když spoluhráči viděli, že nejsem žádný nazdárek, ale umím hrát fotbal. Rychle mě přijali.
Jaký byl Genk pro život?
Je to menší město a většina obyvatel se zajímala o fotbal. Pravidelně bylo vyprodáno. Spousta lidí hráče poznávala. Všichni si ve městě chtěli popovídat, řešit fotbal, ale byli příjemní. V restauraci třeba požádali o podpis nebo fotografii prostřednictvím servírky, nikdy neobtěžovali. Když se v první sezoně nedařilo, absolvovali jsme několik debat s příznivci. Nikdy ale nebyli agresivní. A když jsme pak zakončili sezonu pohárovým triumfem, předchozí výsledkové trápení bylo odpuštěno.
Slavia stejně jako velkokluby. Létá letadlem v klubových barváchVideo: Sport.cz
S Genkem jste vyhrál titul, slavil triumfy v belgických pohárových soutěžích a těžce vybojoval postup do Ligy mistrů. Která ze vzpomínek je nejsilnější?
Když jsme na jaře 2009 vyhráli v Bruselu pohár, fanoušci náš autobus zablokovali na dálnici. Hodinu jsme slavili přímo na silnici. Do Genku jsme dorazili kolem půlnoci, ale na náměstí čekalo asi dvacet tisíc fandů. Byli jsme z toho paf. O dva roky později však tenhle zážitek trumfl zisk titulu. Jeli jsme otevřeným autobusem od stadionu do centra, kdy bylo přes šedesát tisíc lidí, což bylo neuvěřitelné. Náš úspěch ochromil celou oblast. Prostě nezapomenutelné.
Shodou okolností jste byl u posledních účastí Slavie i Genku v Lize mistrů. Uvědomuje si člověk zpětně, jak výjimečná účast v soutěži ve skutečnosti je?
Rozhodně ano, byť ve Slavii jsem neměl na postupu žádnou zásluhu a přišel až k hotovému, protože se zranil Dušan Švento a trenér Jarolím potřeboval levého záložníka. Ale v Genku jsme o postup těžce bojovali. Partizan Bělehrad jsme vyřadili o jediný gól po tuhé bitvě, přes Maccabi Haifa jsme do skupiny prolezli až po penaltách.
Rozhodující pokutový kop jste tehdy proměnil vy. Byl to hodně opojný okamžik?
Šel jsem kopat ve čtvrté sérii. Hráči Maccabi první dvě neproměnili, moji spoluhráči byli stoprocentní. Byl jsem v klidu. I kdybych nedal, stejně bychom velice pravděpodobně postoupili. Pochopitelně šlo o obrovskou euforii. Ale my měli tehdy fantastický tým. Brankář Courtois, záložník Kevin de Bruynne a spousta dalších hráčů z belgické reprezentace. Hráli jsme skvělý fotbal.
Hráči Slavie na tréninku před úvodním zápasem 2. kola fotbalové Evropské ligy
Hodnotíte angažmá jako nejúspěšnější v kariéře?
To je velice složité. Když jsem začínal, přispěl jsem k záchraně Blšan v lize, což byl velký úspěch. Pak jsem vyhrál titul s Libercem a Slavií. Později zase ve Watfordu hrál finále Championship na vyprodaném stadionu ve Wembley, což jsem si zopakoval později se Sheffieldem Wednesday. A s Watfordem jsme postoupili do Premier League. Každé to angažmá bylo super.
Jste ve spojení s některým z tehdejších spoluhráčů v Genku?
S tehdejším kapitánem Danielem Tözsérem, s nímž jsem se později sešel i ve Watfordu. Rovněž s Adamem Němcem ze Slovenska. Když byl Courtois ještě v Chelsea a hráli jsme proti sobě pohárové utkání, sedli jsme si před zápasem a vzpomínali na Belgii, probírali jeho angažmá v Londýně, on se ptal na můj život.
Čtyřletý kontrakt jste nakonec nedodržel a odešel půl roku před jeho koncem. Proč?
Cítil jsem, že je potřeba jít dál. Měl jsem určitou pozici, chtěl jsem lepší smlouvu. Vedení nechtělo kontrakt navyšovat a spíše usilovalo o můj prodej, z nějž mohlo ekonomicky těžit. Přestup do Granady byl logickým vyústěním.
