Článek
Trest za projevy rasismu fanoušků v loňském duelu proti Subotici jim přihrál nechtěný primát. Letenští jako první český tým v samostatné historii poznali, jak chutná domácí zápas v pohárech před uzavřeným hledištěm.
„Hrát fotbal bez diváků je hrozné. Atmosféra se ani nedá přirovnat k přípravě. Přitom šlo o mezinárodní utkání. Jak se fouklo do píšťalky, byly to šílené pocity," líčí trenér Václav Jílek.
Před zápasem přemýšlel, jak bude mimořádný duel probíhat.
„Atmosféra byla horší, než jsem očekával. Dopadla na mě," přiznává kouč.
Atmosféra jako přátelák
Ilustrující ukázkou prazvláštní nálady byl první gól Sparty. Největší poprask po něm ztropila část realizačního týmu sedící vedle domácí lavičky. Autor trefy Costa se rozběhl podél tribuny za brankou a z legrace signalizoval, že neslyší žádný potlesk a jásot.
Neměl mu kdo odpovědět...
„Někteří fanoušci byli kolem stadionu. Když slyší, že padl gól, tak to bylo pro ně. Jsme s nimi spojeni," vysvětluje Costa.
„Atmosféra byla jiná, jako přátelák. Bylo trošku těžší v ní hrát, ale věděli jsme, že taková bude. Jsme profesionálové," ujišťuje kapitán Sparty.
Kangu slyšeli všichni
„Saček, Saček!" bylo co chvíli až do poslední řady pod střechou slyšet, jak si Guélor Kanga diriguje spoluhráče Sáčka.
Po přestávce začaly fandit a povzbuzovat dvě stovky čestných tureckých hostů, kteří dostali od Sparty reciproční kvótu vstupenek.
„Nejdivnější pro mě bylo, když jsem šel na rozcvičku. A potom před zápasem, když tam stojíte, vidíte prázdné tribuny, totální ticho. Vážně divný pocit, takový přátelákový. Ale v zápase jsem už potom prázdné tribuny vůbec nevnímal, pak se čistě koncentrujete na hru," popisuje záložník Martin Hašek.
Naopak v Trabzonu čeká jeho tým hlediště pro 40 tisíc místy až fanatických tureckých fanoušků...